Moje Dobroty

Znám to jídlo od svých asi 15. let. Dík studiu na SOU Společného stravování. V osmdesátých letech minulého století patřilo k oblíbené a dražší klasice v restauracích a bylo připravováno v různých, více či méně vydařených variacích napříč jídelnami i domáctnostmi. Když se dnes podívám na univerzální recept z receptur teplých pokrmů, bible tehdejších vývařoven, a srovnám s mnoha návody z dnešního webu, nestačím se divit. Některé jsou doslova děsivé. Tento můj je také přizpůsobený. Ale myslím, že citlivě. Každopádně, mám li výsledek něčemu přirovnat, pak vězte, že je velice podobný hodně vymazlenému „kaťáku“. Úsměvné což? Proto jsem také jako přílohu napoprvé dal smažené bramborové trojhránky, namísto tradiční rýže, nebo těstovin.

Iceland Hash Browns 800g – zajímavost z Icelandu. Chutné, podobné klasickým Rösti, levné. Komu nevadí antioxidanty v jídle, pochutná si. Pro ty ostatní: E300, kyselina askorbová. Asi nepřijatelná. Kdo není cimprlich, vězte, že toto hotové jídlo za pár peněz je mnohem chutnější, než většina bramborových sraček české produkce z mrazáků dnešních superhypermarketů.

Celý článek »

Taky tak ujíždíte na těch miniaturních, drahých a děsně chutných kouscích masa obecně zvaných Jerky? Jerk je v angličtině výraz pro sušené maso a já na tom ulítávám léta letoucí. Ale nenakupuji. Uř ne. Protože krom té ceny, klidně i 2700 korun za kilo, nikdy nevíte do čeho vlastně jdete. Já to tady na stránkách Moje Dobroty zmínil jen jednou. A v tom daném případě pro mne i naposled. Nechutnalo mi. Ne že by nebylo připravené kvalitně. Ojojoj. To ono bylo. Jenomže ta chuť. Na můj vkus už spíše bonbónek než maso. Spousta koření, obzvláště výrazný Worcester. No todle prostě ne. Já mám rád lehkou chuť soli a pepře.

Takže hledat jinde. Ale! Vyzkoušel jsem toho baleného z obchodů docela hodně. A buď mi nechutnalo, nebo ano, ale časem se vytratilo z prodeje. A zase zkoušet další. Asi před dvěma roky jsem čtyřikrát za sebou ochutnal už opravdu drahé kousky, ovšem fakt nechutné. Poslední dokonce bylo vlhčené a ta guma z balíčku opravdu hnusná. Takže konec!

Celý článek »

Že je hovězí loupaná plec jedno z nejlepších mas na vaření a dušení k tradičním českým omáčkám je obecně známo. Že si jako takové zaslouží přiměřeně dobré zacházení abychom z něj vytěžili maximum je logické. No a že jej lze povýšit nad tu běžně známou přípravu je nasnadě. Takže pečeně ve vákuu. Dvanáct hodin při teplotě okolo devadesáti stupňů. A já jsem na vrcholu kulinářského blaha. Páč nedávno zde zmíněná koprovka bez mouky, domácí brambory od kamaráda Pavla a takto připravené hovězí, to je prostě geniální kombinace.

Celý článek »

To vy totiž budete jíst co u něj nakoupíte. To na vás pak záleží, co nabídnete sobě, své rodině, přátelům. Takže vy musíte nejen vědět co vlastně chcete, ale hlavně znát. Něco o mase, jeho možnostech a svých potřebách. Já vybráno mám a v Praze už prakticky navštívím pouze tři prodejny. Chci li naprostou špičku, pak jedině Naše maso nebo TRMS. Tady umí nakoupit každý moula a musí si připravit značnou sumu peněz. Otázkou pak je, zda z těch vysoce kvalitních produktů dokáže uvařit. Tak, aby nedegradoval to fajnové maso. No a pak klasika. Dobré české řeznictví založené na kvalitě, ne přehnané a drahé, přesto však převyšující to, co vám nacpou do balíčku v supermarketu. A bohužel i kdejakém řeznictví. I to už mám jednoznačně vybrané.

Řeznictví a uzenářství Jakub Kubín

Celý článek »

A pro začátek odkaz na mne fascinující Koko. Páč Veronika to prostě rozjela. A nezávidím jí. A uměl bych poradit a mohl srovnávat a…

A není to žádná sranda. Primárně musím s nevelkou radostí poznamenat, že na toto video by se měl kouknout každý, kdo se mne v posledních řekněme šesti letech zeptal, proč nejdu do podnikání v oboru kuchařském. Proč si například nepořídím ten zajímavý Foodtruck. Ta odpověď je nyní snazší: "bo kokeška". Ta mladá podnikavá dáma se pokusila o mnohem více než bych očekával a je mi líto že prozatím jí to moc nevychází. Má můj obdiv za odvahu zkoušet a pokračovat. Protože peníze které do toho narve mohou velmi brzy přijít vniveč. No a co já? Já jsem poseroutka a tak vám jen zas a znovu ukážu, jak se dělá vývar ve velkém, ale doma. Páč pod desetilitrový základ prostě nejdu. Jojo a taktak…

Celý článek »

Aneb i s leností či nedostatkem času dá se vypořádat. A se ctí. Moje lenost nabývá rozměrů v pravdě limitních. Já, milovník vývarů, obzvláště toho hovězího, připraveného pomalu a s rozmyslem, jsem šoupnul půl kila hovězího žebra s morkovou kostí a hromádkou zeleniny do tlakáče. Přidal sůl a koření, zavíčkoval to a nechal 50 minut táhnot v tlaku. Hotovo.

Kdyby moje praktická lékařka a hned po ní diabetoložka věděly jen čtvrtinu drobností které jim neříkám, asi by mne popravily. Obzvláště moje skvělá obvoďačka. Ach ta vám je tak poctivá, že mne její starostlivost doslova sere. Bohužel, vždycky má pravdu. A já zlobím. A jsem línej. A brzy na to doplatím.

To čuju v kostech. Každopádně…

Celý článek »

Plný hrnec ze čtvrt kila hovězího a v kombinaci co dům dal. Nemusí to být vždy jen o tom klasickém provedení. Mně například na gulášovce vyhovuje primárně chuť. Ne hromada masa poctivě krájeného na kostičky. Což je mimochodem pro mnohé pořádná otrava. Špatné a tupé nože, krájecí deska klouzající po kuchyňské lince. No a ten papiňák? Nepoužívám jej příliš často, ovšem pro urychlení a v tomto případě i dosažení ideální konzistence masa poměrně špatné kvality je prostě ideální. Samozřejmě jen v základní přípravě. Brambory na hadry nepotřebujeme. I když..??..

Kamarád má velké problémy se zuby. Snadno si umím představit polévku ze všeho pohromadě za hodinu připravenou v tom tlakovém hrnci. Chutnou a výraznou, přesto jemnou a nekousavou. Takže proč ne…

Celý článek »