Moje Dobroty

…cesta za dokonalým steakem.

Tri Tip neboli Maminha (mamiňa, mamiňja), je část mezi ořechem a květovou špičkou, Picanhou (pikaňa, pikaňja). Má tvar nepravidelného trojúhelníku, vyznačuje se křehkým vláknem a tukovým krytím, které propůjčuje steaku výraznou chuť. Původ masa Uruguay. Alternativní názvy: Maminha, Rump Tail, Holubička. Připravuje se z něj světoznámý Rumpsteak.

No a v mé kuchyni takřka konec té cesty. Dík grilu na balkónu jsem vyzkoušel kde co. Sežral více steaků, než předtím za celý život. A ty hovězí přesunul ze skupiny "občas si dám" do nové, "chci, a to často". Tedy často. To jaksi jak který. Za těch asi pět týdnů s grilem, jsem průběžně testoval. Čerstvé maso na gril. Vyzrálé maso na gril. Čerstvé a doma vyzrálé ve vákuu. Vyzrálé a ještě odložené do vákua. Ne vše se podařilo a jeden obrovský, šestisetgramový Rib Eye dokonce skončil v odpadcích. Ale o tom potom. Nyní…

Celý článek »

Pro začátek jen takový souhrn. Jak jsem v rychlém sledu za prvních 14 dnů zkoušel co se dalo. A na prvním místě samozřejmě špekáčky. Takto symbol letního grilování. Klasika dětských táborů a dobrota nejlepší. Samozřejmě ale i další dobroty. Co bych popsal jako nejzajímavější? Ten nesmysl s potřebou drobných uhlíků. Jak jsem popsal minule, tak po týdnu vyzkoušel. Tvrdé brikety. Zapalují se hůře a déle jim trvá prohořet. Pak ale i mnohem déle žhnou a grilují. A to se vyplatí. Půlhodina grilování s plnou nádobkou paliva se potvrdila u uhlíků. S briketami je to mnohem déle. A zajímavé je, jak výkon ovlivňuje ten malý úsměvný ventilátor. Původně mi opravdu přišel směšný. Nyní vím jak důležitou součástí je. Bez něj to ani nefunguje.

Celý článek »

Paverl Maurer na konci každé své glosy říká společně s pozdravem, "nejezte, nepijte a hlavně, když to půjde, ani nežijte blbě". Tak s těmito klobáskami to ani nejde. Protože to je jídlo, s nímž život rozhodně není blbý. Já už je na efbéčku zmiňoval. A taky tady. Jsou opravdu skvělé. Takže jsem si několik kouků odnesl domů a připravil hnedle nadvakrát. Musím přiznat, že za ty svoje jsem se lehce zastyděl. Ne že by nebyly víc než jen dobré, ale na tuhle parádičku jim ještě cosi málo chybí. Každopádně další text mimo pořadí, protože jído do soutěže nemám z čeho uvařit. Nestíhám přijít do prodejny v ten správný den. Takže dnes například neměli jehněčí. Snad už příště…

Celý článek »

… a ředkvičky s polníčkem na másle.

Původně jsem chtěl začít jiným jídlem. Ale znáte to. Plánovat něco, co nezávisí na mně samotném je nesmysl. Takže když jsem jel z noční směny prvoplánově na náměstí Jiřího z Poděbrad do prodejny Mikrofarma, mohl jsem tušit, že změna bude nutná. Ale nevadí, do 10.5. času dost. Relativně.

Proč do toho data? Protože soutěž! Takže postupně sem šoupnu dva, možná tři recepty s nadpisem začínajícím jako tento. Vařím s Mikrofarmou. A dnes tedy:

Celý článek »

Přesně to chcete mít poblíž, po ruce, cestou někam, kam chodíte a jezdíte pravidelně. A já se tam dobelhal, téměř na den přesně, měsíc po otevření. Vážně, dobelhal…

Nemocenská, druhá za asi deset let, stále nedoléčená viróza, poslední dávka antibiotik a únava. A náhoda. A to mám nejradši. Každodení dvouhodinovou vycházku jsem tentokráte směřoval k pátečním farmářským trhům na Jiřáku. Jen tak. Nic jsem nechtěl, neplánoval. Vycházím z metra a najednou stojím na veliké samolepce na podlaze. Na reklamě. Na mikro farmu. A víte co? Hned jedna rada. Nikdy zbytečně nepředpokládejte. Když jsem si přečetl kde že to má být, nějak jsem to zhodnotil, a vydal se opačným smerem, okolo. Páč tam, co mne směrují, tam to přece být nemůže! No ale je…

Celý článek »

První várka sušeného masa mne opravdu potěšila a přesvědčila o snadné přípravě. Takže jsem zatoužil po dalším, chtěl vyzkoušet obměnu a taky nechat ochutnat ve svém okolí. Našlo se totiž hned několik lidí, kteří projevili zájem a chtěli ochutnat. Pro mne pak bylo zajímavé udělat si srovnání. S parádním produktem rodinné firmy Plzák z Plzně, která může s klidným svědomím posloužit jako etalon kvality. S první přípravou a dík jí malými změnami pro tu dnešní.

Celý článek »

Taky tak ujíždíte na těch miniaturních, drahých a děsně chutných kouscích masa obecně zvaných Jerky? Jerk je v angličtině výraz pro sušené maso a já na tom ulítávám léta letoucí. Ale nenakupuji. Uř ne. Protože krom té ceny, klidně i 2700 korun za kilo, nikdy nevíte do čeho vlastně jdete. Já to tady na stránkách Moje Dobroty zmínil jen jednou. A v tom daném případě pro mne i naposled. Nechutnalo mi. Ne že by nebylo připravené kvalitně. Ojojoj. To ono bylo. Jenomže ta chuť. Na můj vkus už spíše bonbónek než maso. Spousta koření, obzvláště výrazný Worcester. No todle prostě ne. Já mám rád lehkou chuť soli a pepře.

Takže hledat jinde. Ale! Vyzkoušel jsem toho baleného z obchodů docela hodně. A buď mi nechutnalo, nebo ano, ale časem se vytratilo z prodeje. A zase zkoušet další. Asi před dvěma roky jsem čtyřikrát za sebou ochutnal už opravdu drahé kousky, ovšem fakt nechutné. Poslední dokonce bylo vlhčené a ta guma z balíčku opravdu hnusná. Takže konec!

Celý článek »