Posts Tagged ‘Ovoce’
Křepelka, červená čočka na slanině, hrušky a červená cibule na másle s vínem
Křepelka je společné pojmenování pro 5 rodů hrabavých ptáků z podčeledě koroptve, která je součástí čeledě bažantovitých.
Nejdříve bych rád upřesnil jeden fakt. Firma Caillor tvrdí, že jejich produkce jedlých ptáků (teda ale výraz), je zásadně z farmářského chovu. Žádné klece. Zkusím jim to věřit a připravím si dvakrát křepelku. Koupil jsem balíček chlazených v akci za 129 peněz. A dále?
Není nic pro mne pitomějšího, než plánování menu. Nebo i jen postupu přípravy. Nedokážu se totiž rozhodnout jak to celé nakombinovat, a tak ve výsledku často končím pocitem, že jsem to promyslel málo, a chtěl bych do jednoho pokrmu nacpat vše co jen je, ale i není možné. Takže? Není nad okamžitý pocit, potřebu, improvizaci.
Takže co? Potřeba, pocit, improvizace. A nebudu vás otravovat soupisem surovin.
Pečený čaj jako limonáda
Upřímně? Já nemám horké či jen teplé nápoje v příliš velké oblibě. Takže když mne kolegyně Darinka zásobila pečenými čaji z hrušek, a z lesního ovoce, musel jsem přizpůsobit jeich kvalitu vlastní chuti. No a příliš těžké to nebylo. Asi polovinu směsi ze sklenice o obsahu 250 mililitrů zaliju půl litrem vroucí vody a nechám dvě hodiny pomalu chladnout. Pak vycedím do litru ledové vody připravené v lednici v rozlévací nádobě. Není od věci přidat lžičku čerstvého strouhaného zázvoru, nebo šťávu vymačkanou z kusu strouhané salátové okurky. Výsledek ředím 1:1 sifonem, nebo tonicem.
Krambl? Koláč bez těsta…
Jediná lžička ochutnávky od kolegyně Darinky a bylo jasno. Rovnou jsem mazal do obchodu pro nákup a ještě týž den doma pokračoval s přípravou. A to jsem původně šel jen na otočku do práce. Pro úrodu okurek ze zahrady na jižní Moravě.
Tedy ochutnáno, jako úvodní text (první odstavec) sepsáno v sobotu 6.8. Také nakoupeno, připraveno, opět ochutnáno, druhý den rozneseno po okolí aby i jiní věděli. Pak, v pondělí 8.8. přineseno do práce kolegyni Katce, ve středu prodebatováno s původcem toho všeho, Darinkou, a teprve dnes to snad dodám i vám. Takové nadšení a nakonec pomalu týden pryč. Žeby prokrastinace? No, to by ke mně pasovalo…
Sorbet z rádoby džusu Relax
Relax jahoda. Jahodovo jablečný nápoj, částečně vyrobený z koncentrátů. Podíl ovocné složky 34%. Tak jako pardon! Tohle není ani džus, ani limonáda. Prostě nápoj. Nechutná mi to. Obzvláště ne pomerančový. Prý s dření. Hustý. Hmm, hustý to je. Tou příšernou hořkostí dík obsahu bílých častí z pod kůry. Ale každému co jeho jest. Já to prostě nepiju. Jenže! Co dělat, když se vás týden v kuse drží chuť na ovocný sorbet? A jahoda co chutná jako jahoda (ne kus umělé hmoty ze skleníku za děsivou cenu) nikde v dohledu. Náhodný nápad, vzpomínka na radu Lucie Průšové, michelinské cukrářky a další náhoda která nápad jen podpořila. Litr Relaxu v krabici za 20 kaček. Alea iacta est – kostky jsou vrženy…
Jahodová zmrzlina, nebo sorbet?
Neee, prostě dřeň. Je to totiž o možnostech. O prostoru v mrazáku. Ale i jen takzvaná mražená dřeň může být přímo úžasná, když víte jak na to. Nedávno mi Lucie Průšová, michelinská cukrářka z La Degu poradila zajímavou fintu. A já o tam tady psal. Prohlásila tehdy, a já souhlasím, že jahody sice krásně voní, ale většinou jsou chuťově vlastně nudné. Přesně takové byly ty v sobotu koupené na farmářských trzích Náplavka v Praze. Takže vylepšení? Ale čím? A já koukal. A ochutnával. A zase koukal. A souhlasil. A tady to máte. Není to o spoustě vymakaných postupů. Ani o kdoví jakém vybavení technikou. Jen o chuti té opravdu nejsnáze připravené jahodové dřeně. Nebo následně sorbetu.