Posts Tagged ‘Paleo’
Jehněčí žebírko podávané na mangoldu
Naprosto skvělé jídlo, nejjednodušší příprava a čeština jako poleno. V sobotu na farmářských trzích náplavka jsem si opravdu debužíroval. Salát z marinované tresky v rajčatovém pyré, kyselá treska a treska smažená v těstíčku. K tomu nakonec jako tečka tradiční oukrop, lehce krémový dík rozvařeným bramborám a do kelímku. Jen tak na vypití. Jo, a málem bych zapoměl na právě vylisovanou šťávu z jablek. Prostě mošt. No a domů sebou krásný malý kousek jehněčích žebírek. Jen tak pro jednoho. Vlastně takový mini bůček, jen nebyl vepřový. Za 130,- Kč/kg. Neberte to. Kdybych měl místo v mrazáku, odnesl bych si jich alespoň pět kusů.
Vybrat dobrého řezníka? Klidně na léta.
To vy totiž budete jíst co u něj nakoupíte. To na vás pak záleží, co nabídnete sobě, své rodině, přátelům. Takže vy musíte nejen vědět co vlastně chcete, ale hlavně znát. Něco o mase, jeho možnostech a svých potřebách. Já vybráno mám a v Praze už prakticky navštívím pouze tři prodejny. Chci li naprostou špičku, pak jedině Naše maso nebo TRMS. Tady umí nakoupit každý moula a musí si připravit značnou sumu peněz. Otázkou pak je, zda z těch vysoce kvalitních produktů dokáže uvařit. Tak, aby nedegradoval to fajnové maso. No a pak klasika. Dobré české řeznictví založené na kvalitě, ne přehnané a drahé, přesto však převyšující to, co vám nacpou do balíčku v supermarketu. A bohužel i kdejakém řeznictví. I to už mám jednoznačně vybrané.
Kimchi >> 김치 << korejský zázrak
Tradiční korejská specialita z fermentovaného čínského, nebo pekingského zelí. No ano, nepletu se. Jsou dva druhy a u nás to čínské neshánějte v běžném supermarketu. Nemívají ho. Každopádně i já jsem použil to běžnější, pekingské. Což je myslím vlastně správně.
Tak ten první odstavec včetně názvu jsem si připravil 25.4.2015. A od té doby stále odkládal přípravu, nutně musel něco udělat dříve, a taky měl strach. Že jako co když to nevyjde, a mám to vůbec zapotřebí, a chci to vůbec zkusit? Stačila jedna ochutnávka poměrně nepodařené napodobeniny objednané od sushitime.cz společně s několika dalšími jídly pro kolegy a bylo jasno. Jestliže to byl opravdu jen pokus o Kimchi, pak originál musí být doslova úchvatný.
Krambl? Koláč bez těsta…
Jediná lžička ochutnávky od kolegyně Darinky a bylo jasno. Rovnou jsem mazal do obchodu pro nákup a ještě týž den doma pokračoval s přípravou. A to jsem původně šel jen na otočku do práce. Pro úrodu okurek ze zahrady na jižní Moravě.
Tedy ochutnáno, jako úvodní text (první odstavec) sepsáno v sobotu 6.8. Také nakoupeno, připraveno, opět ochutnáno, druhý den rozneseno po okolí aby i jiní věděli. Pak, v pondělí 8.8. přineseno do práce kolegyni Katce, ve středu prodebatováno s původcem toho všeho, Darinkou, a teprve dnes to snad dodám i vám. Takové nadšení a nakonec pomalu týden pryč. Žeby prokrastinace? No, to by ke mně pasovalo…
Vepřový bok – pikantní sous vide
A stejně jako posledně. Jediný pohled a zapomenuto pro co jsem opravdu přišel. Parádní, ukázkový kousek bůčku s kůží. S kůží! Tomu nešlo odolat. Obzvláště po tom posledním pokusu. Tento kousek je malinko libovější a na můj vkus vlastně příliš. Což se jistě projeví do výsledku. Ale snad…
Prostě jdu do toho. Nepříliš kořeněné maso si odpočine v lednici a vákuu týden. Jde mi primárně o fajnovou strukturu a chuť masa jako takového. Takže následující směs je jen o takřka špetkách.
Vepřová žebra – sous vide pečeně
Tři dny zrající ve vakuu, deset hodin tažená ve vodní lázni, dva dny odpočívající v chladničce, dvacet minut žhavená v troubě a nakonec potřená pikantní omáčkou. Brutální dobrota! Ručím vám za to, že v tomto receptu sous vide nenahradíte ničím jiným.
Celé to začalo zamilovaným pohledem. U řezníka kousek od mého bydliště jsem vybíral něco úplně jiného. Že bůček připravený jako tenký plát se žeberními kostmi prodávají za 92,- Kč/kg vím dávno. A je ideální právě na podobnou přípravu. Na gril. K tomu několik kuřecích křídel a domů. Marinovat.
Skopové v rajčatech, s vínem a česnekem
Zahuštěno celerem namísto mouky a podávané s netradiční přílohou. No, přílohou…
Ovečka vřesová z chovu mé sestry a jejího muže se mi už dvakrát osvědčila. Takže napotřetí krásný kousek, ořech z kýty a pomalá příprava v silné šťávě z pouze několika základních ingrediencí. Prostě jsem to nechtěl přebít nějakým kari a podobně. Musím přiznat, že mám stále větší problém s vymýšlením něčeho zajímavého, alespoň trochu překvapivého. A stejně tak i s konzervativností. Nemám příliš rád zmíněná kari. Nevařím modernu. Tedy všechny ty „překrásné“ šmakouny, tibetské houbičky, zrní a kdovíco dalšího. Nemám nic proti zdravému způsobu života a stravování. Nehodlám ale ustoupit od návyku a spokojenosti. Takže klasika, která naštěstí prožívá boom.