Moje Dobroty

Tento recept jsem původně nechtěl dávat sem, na stránky. Protože fazolová polévka u nás doma zvaná vždy jen fazolačka pro mne a v mém podání není ani zdaleka to, co například můj otec připravoval opravdu maximálně poctivě z obrovských fazolí zvaných na severní Moravě becoky. Používal vývar z uzených žeber a maso z nich obrané, vše vychucené lehce nakyselo a hrozně dobré. Až na ty becoky. Ty jsem vybíral a on to fakt nesnášel. Já totiž luštěniny jak už asi známo moc nemusím a fazole, sušené, máčené a dlouho vařené, obzvláště této velikosti už vůbec ne.

Celý článek »

Narychlo, protože už jej jím opravdu málo. To ale neznamená že si zapomenu připravit tři základní a klasické české recepty. Květákovou polévku, květákový mozeček a smažený květák. Ovšem letos opravdu jen jednou. Nějak mi to už nejede. Nejspíše jsem se příliš rozežral masíčkem z TRMS a vším tím ostatním. Lahůdkami o kterých jsem si před téměř osmi lety, když jsem se nechal naplavit do Prahy, jak by mohli říct místní rodáci (nikdo to za tu dobu naštěstí neřekl) nemohl nechat ani zdát. Protože jsem je neznal! A mohlo to být ještě lepší i zajímavější. Ale člověk míní a osud mění. Však to znáte.

Celý článek »

Ty tam jsou časy kdy jsem kapustu prostě nakrájel a jal se vařiti do bezvědomí ve vodě, nebo v lepším případě rovnou ve šťávě a masovém základu. Dnes už ji připravuji jako špenát či mangold a to napřed. Odložím v lednici a pak používám dva až tři dny. Kapusta je stále známá jen jako šlichta kydnutá pod pečené či dušené maso a s vařeným bramborem. Že se ta úprava nechá snadno vylepšit a tím i přiblížit těm z vás kteří ji právě takto opravdu neradi je celkem nasnadě. K myšlence připravit následující popis mne přivedl kolega, který se už jen při vyslovení slova KAPUSTA zatvářil opravdu hrozně. Typický pacient své doby 😀

Celý článek »

Tento text vlastně patří sem, nebo také původně sem. Protože ale je Charčo polévka v chuti opravdu mocná, dostane vlastní prostor. A opět jde o připravený koncentrát z prodejny ruských specialit. Ta paní mne upozornila, že je pikantní. A věřte že je. Ne tak jak by si čech běžně představoval, tedy prostě hodně ostrý. Je prostě pikantní dík spoustě koření. Natolik, že jsem musel zvážit lehkou úpravu. Charčo nebo chcete-li v azbuce Хаpчo by nemusela být v české kuchyni polévka neznámá. Dohledal jsem ji už v recepturách teplých pokrmů pro jídelny a restaurace z osmdesátých let a zmíněna byla i v několika kuchařkách o které jsem kdysi přišel. Každopádně dva opisy přidávám.

Celý článek »

Polévky mám rád obecně. A rybí také. Ovšem tato lososová polévka vycházející z maďarského halászlé je pro mne opravdová pecka. Je li dobře vychucená, netřeba nějakých vložek v podobě kousků masa z ryby, krutonků, restované zeleniny a čehokoliv dalšího. To poznáte nakonec.

A toto navíc byla ale opravdu veliká náhoda. Chlápci z hospody tady u nás se domluvili, nakoupili chlazené lososy, rozbourali je a rozebrali si filety. No a hlavy zůstaly. Nikdo je nechtěl. Jak hloupé. Já těch šest kusů tedy vyfasoval zadarmo a dělalo to rovná 3 kila. To je na domácí polívku veliká síla.

Celý článek »

U nás doma vývar nebo snad dokonce bujón neměl místo v jídelníčku. Ne že bychom jej nemívali k nedělnímu obědu. Kuřecí nebo hovězí polévka vždy s nudlemi. Někdy domácími od babičky. Ty byly sváteční. Tak to vše ano. A často. Ovšem ten přístup. Ale já už na ten fakt skoro zapomněl. Až nedávno při nákupu masa na mletí jsem neopomněl přibrat jako vždy něco na vývar a vzpomenul si na rodiče a jejich vaření nedělní polévky. Tlakový hrnec, maso, něco málo zeleniny, koření a voda. Hodinka na plotně a třicet minut odpočinku mimo ni. Hotovo. Chtěl jsem to znova vyzkoušet a na chvíli vybočit z už navyklého standardu. No a tady máte výsledek který jsem původně ani rozepisovat nechtěl. Jenže…to ale až nakonec.

Celý článek »

Zapražená polívka není nic jiného než vývar zahuštěný jíškou (zápražkou), nebo raději jen nasucho restovanou moukou (tuk). Do něj přidáme vše co nám chutná a alespoň malinko pasuje dohromady. A proč ten popis k tak jednoduché polévce? Berte jej jako návazný k Polévky Aramark – jak se (ne)dělá polévka. Je to krásná ukázka jimi nepokaženého a přitom v podstatě stejného přístupu k vaření. Takže níže opět v bodech.

Gulášovka z konzervovaného masa a přece parádně původní. No co? Je snad tak velký rozdíl mezi masem přpraveným pouhým restováním a uvařením v polévce a masem fajnově upraveným konzervací? Není! A tahleta polívka se mne drží jako stigma už odmala. Dělávala ji moje máti a ne špatně. Bohužel krom jediné maličkosti. Totiž naprosto bezvýhradně ji dokázala vždy přesolit. A to jsem vážně nesnášel.

Celý článek »