Moje Dobroty

23.9.2016 se konal scuk s pažitkou. To už jsem tady psal. Jednou ze součástí programu bylo představení projektu Skutečně zdravá škola. Je dost možné že znáte podobnou aktivitu Jamieho Olivera a pořad Jamieho revoluce ve stravování (u nás TV Mňam). Musím přiznat že jsem dost skeptický k tomu člověku jako kuchaři. Ovšem projekt beru jako skvělý, potřebný a namáhavý. Už jste viděli některý z dílů v USA? Opět přiznávám, já ani jeden celý. Protože to co předvádí americká školská byrokracie mne přivádí k šílenství. Tupost a naprosté nepochopení. Ba co víc, zaostalost! Tam je prostě fast food a podnikatelská lobby na takové úrovni, že ten chudák skoro nemá šanci.

Celý článek »

Kliďánko, brnkačka, zívačka. Jedna z nejklasičtějších českých polévek je opravdu snadná záležitost. V té správné by měla být kapusta. Ale to je spíše podzimní verze. Navíc, kdo má stále po ruce hlávku. Letní verze je spíše o hříbcích, hrášku, karotce. A čerstvé majoránce. To tedy každopádně.

Letní verze? To je lehkost. Málo zahuštěná. Dejte lžíci jížky. Ne více. Nebo vloček. Rýže. Krup. Ty ovšem pět minut předem, před vším ostatním. Nebo použijte kus kus. Úplně nakonec po odstavení a jen nechat pět minut odležet. No a nebo, tam nedávejte na zahuštění nic. Nakonec můžete maličko rozmixovat.

Celý článek »

Do série snadných a rychlých polévek pasuje skvěle. Pokud totiž máte vývar k dispozici, je příprava o třech krocích. Na pánvi připravit krupici – 5 minut. Přivést vývar k varu – 5 minut. Zavařit drobení – 10-15 minut. Hotovo. Jestli si chcete přidat nějakou tu zeleninu, je ta doba přípravy akurátní. Snad jen doporučím, nějaké ty nudličky kořenové zeleniny či co, nesypejte rouvnou do polévky. Na tuku sebraném ze studeného vývaru je prvních 5 minut varu drobení orestujte a přidejte až poté.

Celý článek »

Aneb i s leností či nedostatkem času dá se vypořádat. A se ctí. Moje lenost nabývá rozměrů v pravdě limitních. Já, milovník vývarů, obzvláště toho hovězího, připraveného pomalu a s rozmyslem, jsem šoupnul půl kila hovězího žebra s morkovou kostí a hromádkou zeleniny do tlakáče. Přidal sůl a koření, zavíčkoval to a nechal 50 minut táhnot v tlaku. Hotovo.

Kdyby moje praktická lékařka a hned po ní diabetoložka věděly jen čtvrtinu drobností které jim neříkám, asi by mne popravily. Obzvláště moje skvělá obvoďačka. Ach ta vám je tak poctivá, že mne její starostlivost doslova sere. Bohužel, vždycky má pravdu. A já zlobím. A jsem línej. A brzy na to doplatím.

To čuju v kostech. Každopádně…

Celý článek »

Ač to v názvu možná vyzní trochu nabubřele, jedná se o jednoduchou klasickou bílou zelňačku. A další do řady těch opravdu nejsnazších. Možná už jsem to dříve zmínil. Tahle polévka byla ve druhém ročníku na střední jedním z jídel mnou připravovaných u pololetních zkoušek. A byla to tehdy doslova pakárna. Vyfasoval jsem totiž rádoby hovězí vývar připravovaný ve velikém kotli ještě větší kuchyně. Byl tak kalný, že bílý a děsně páchnul. To vše dík špatné úpravě hovězích morkových kostí. No a já to musel povinně použít. Fuj!

Celý článek »

Plný hrnec ze čtvrt kila hovězího a v kombinaci co dům dal. Nemusí to být vždy jen o tom klasickém provedení. Mně například na gulášovce vyhovuje primárně chuť. Ne hromada masa poctivě krájeného na kostičky. Což je mimochodem pro mnohé pořádná otrava. Špatné a tupé nože, krájecí deska klouzající po kuchyňské lince. No a ten papiňák? Nepoužívám jej příliš často, ovšem pro urychlení a v tomto případě i dosažení ideální konzistence masa poměrně špatné kvality je prostě ideální. Samozřejmě jen v základní přípravě. Brambory na hadry nepotřebujeme. I když..??..

Kamarád má velké problémy se zuby. Snadno si umím představit polévku ze všeho pohromadě za hodinu připravenou v tom tlakovém hrnci. Chutnou a výraznou, přesto jemnou a nekousavou. Takže proč ne…

Celý článek »

Nejdražší květák v životě, takže poctivá příprava a žádné experimenty. Málem to mnou v tom malém zelinářství seklo. Sháněl jsem průběžně květák týden a všude možně po Praze. Je jasné, že ještě není jeho čas. Ale není mi jasné, jaká že to má být kvalita zy ty peníze. Protože jsem ale chtěl, moc chtěl připravit tu květákovou polévku, koupil jsem. A i to jen náhodou. V té lokalitě jsem prostě došel k tramvajové zastávce a o malé prodejně věděl. Znám ji léta. Vlítnul jsem tam, v sobotu po poledni, nenechal se odradit prohlášením že mají zavřeno a zkusil to. No, spíše jsem žadonil o jednu tu krásnou bílou růžici. Když jsem pak zaslechl požadavek prodavačky a vyslovenou cenu k zaplacení, doslova jsem zcepeněl. Co teď? Koupit a zbaběle ustoupit přesvědčení, nebo se omluvit za obtěžování a stejně zbaběle prchnout?

Celý článek »