Moje Dobroty

Frustrace…

…je pocit, kdy se něco důležitého nepovede a v nejbližší době není šance to napravit. Ať už pro to, že to prostě není možné anebo v tom brání něco s čím si nelze poradit. Je zklamáním či pocitem zmaru.

A tak se dnes cítím po velmi nezdařeném pokusu o přípravu kachních stehen metodou sous vide a následné přípravě oběda. No považte. Popřemýšlel jsem, připravil se a upravil. Podle vlastního rozumu a bez rad či vyhledávání na internetu. Výsledek? Maso jako beton a prozření. Kachní stehna sous vide nelze připravit za 3 hodin a při teplotě 60°C!!! Správně je to 10 hodin a při minimálně 72.°C. Takže příště.

Celý článek »

Nejsem si jist, že tento zamýšlený seriálek dokončím, každopádně ale nyní mám v úmyslu připomenout po nejjednodušších jídlech z krůtího plátku několik základních a hlavně snadno připravitelných polévek. A protože chuť na tuto první jsem měl opravdu velikou, začínám pórkem. Sice jaksi po sezóně, ale což. V době globálního obchodování je k mání neustále. A ještě mne napadá: nečekejte polévky z právě sezónního chřestu – já jej nijak neobdivuji, stejně jako podobné špičky gastronomie. Když je, použiji, ale ne prvoplánově. I když jednu vizi mám..??..

Celý článek »

A byl dost naštvanej. Ale nakonec uklidněn kamarádem Pepou. Páč prej dobrý. Ale dobrý je na trojku. Tak furt nevím. Bude další pokus. A fertyk!

Když jsem nedávno s nadšením tady takříkajíc propagoval úžasnou polévku z pečené řepy, netušil jsem, že později dopadnu tak blbě! Inspirován krásou pečených zelenin podniknul jsem výpravu do hlubin sporáku a v troubě to upekl všechno. A blbě. Takže, prosím pěkně, nespěchejte! Už mnohokráte jsem poukázal na fakt, že pomalu vařená a pečená masa jsou prostě lepší. Nebo alespoň jiná. A pro zeleninu platí skoro to stejné. Prostě netřeba zbytečně spěchat.

Po takřka náhodném pokusu s řepou jsem se opět náhodně dostal k tomuto článku. A protože lidem od Ambiente dost věřím, začal jsem s pokusy. Tedy přesněji, bez zapamatování vyzkoušel základ. Celer pečený. V alobalu. To chlebové těsto bych neobětoval na oltář své hlouposti. No a výsledek byl krásný i tristní. Ale..!!..

Celý článek »

Už dost dlouho, několik měsíců, chci tuto jednoduchu polévku přidat sem. Na mé stránky. Ne proto, že by byla kdovíjak úžasná. Ona je to popravdě docela nuda. Jenže mne takříkajíc dokopala smutná snaha o jakousi rádoby zajímavou nabídku v jídelně. Už ani nepopisuji které. Jedné z mnoha.

Opět a pro nováčky tady připomínám: moje primární, takříkajíc profi kuchařina probíhala od začátku vyučením v oboru kuchař číšník se zaměřením na práci ve velkojídelnách Nové huti Ostrava. Původní správný název toho molochu v komunistické Ostravě osmdesátých let minulého století netřeba vypisovat. Bylo to tam dost tristní co se týče provozu, ale, a to bych opravdu rád zmínil, v těch podmínkách velmi poctivé. I když jsem to ještě relativně nedávno viděl jinak. Suma sumárum, zaměstnanci se stravovali za daných podmínek často o dost lépe, než dnes. Konkrétním budiž roastbeef připravovaný jednou za čtrnáct dnů. Velmi kvalitně a poctivě. Dodnes lituji, že si nepamatuji jméno paní, uchařky, kterou jsem ve svých telecích letch neměl rád. Protože po mně chtěla tu poctivost. A já se hloupě bránil. Flákal to!

Celý článek »

Pořádně hutná a navazující na nedávné dušené hovězí. Náhoda. Ovšem skvělá. Talíř této dobroty zastoupí s přehledem celý oběd. A opravdu šlo jen o náhodu, jejímž důsledkem je skvělý produkt z minima surovin průměrné kvality. Celé to začalo takříkajíc nehodou spojenou s tou náhodou.

Ráno jsem prohrabával mrazák a hledal. Cosi. Je jedno co. I tak jsem se spletl a vyndal něco jiného. Přitom mi ale padla do ruky krabička s čímsi, co jsem vyhodnotil jako vařené hovězí obrané z žebra. To se u mne může stát. Větší množství průměrného masa které ihned nepoužiji skončí odložené v mrazáku. Kdysi doma to otec automaticky mlel do sekané. Každopádně u mne okamžitá změna původního úmyslu a výsledek…

Celý článek »

Tak tomuhle jsem statečně odolával celý život. A je to divné. Salát z červené řepy mám rád odjakživa a boršč bez ní si neumím představit. Jen mne nějak nelákalo připravit z toho samostatnou polévku. A to bylo hloupé. Velmi hloupé. Z následujícího výsledku jsem byl tak nadšen, že namísto kompletního oběda spořádal jsem rovnou tři talíře. I když to chvíli vypadalo, že nebudu jíst vůbec. Při focení jsem se totiž strašně vztekal. Je známo, že nejhorší na focení je jednolitá bílá, černá a červená barva. U řepy je to ještě zajímavější. Zatímco ona samotná i připravené pyré vyšly parádně, polévka v bílém talíři byla děsná. To nakonec uvidíte.

Celý článek »

Občas, nemohu li spát, pustím si v televizi noční pořady o vaření a sleduju poočku jak to všichni ti kuchaři dělají. Nepokouším se zapamatovat jednotlivé recepty, ale techniku. A dík tomu dnešní text. Rajčatová polévka je jen příklad. Ovšem velmi trefný. U nás doma ji matka dělala strašnou. Voda přivedená k varu, upravená rajčatovým protlakem a jíškou. Zbytečně hustá, kyselá. Až k nepoživatelnosti. Zato jedna z babiček uměla dokonalou. Dodnes na ni se sestrou vzpomínáme. Paradoxně ta druhá ji nevařila nikdy. Mívali přijatelnou ve školní jídelně a dokonalou připravovala kamarádka v jejich rodinné restauraci. Ta mne naučila zahušťovat perníkem. Protoře ale rajčatová není jen jedna, ta česká se skořicí, a protože je krásným příkladem, ukázkou poctivosti při vaření, zkusme se nad ní zamyslet.

Celý článek »