Moje Dobroty

V řezníkově podání je vepřový ocásek konec páteře s odřezky masa. Záleží na něm, kolik masa při porcování nechá. Protože ocásek s křížovou kostí navazuje na kýtu, dá se z něj někdy připravit pěkný řízek. Pro okamžitou spotřebu jej upravujeme buď bez křížové kosti, nebo s ní, a to pečený, vařený, nebo uzený. Můžeme využít i na přípravu huspeniny, nebo do ovaru. Připomínám jednoduchý fakt. V našich řeznictvích se pod stejným pojmenováním prodávají dva produkty. Tomu prvnímu já říkám „křížovky“. Od křížové kosti prosím. To jsou ty s odřezky. No a pak právě celý takzvaný ocásek. Překrásný kus masa s minimem kostí. Protože je kousek od kýty, je naprosto libový. A protože také blízko k bůčku, je neuvěřitelně šťavnatý. Někteří řezníci jej zasyrova ještě porcují. Na silnější plátky i s kostí. To je pak opravdová parádička pro oko, upravitelná klidně jako steak. Podobně jako mnou už mnohokrát krkovička.

Celý článek »

Inspirace z Aramarku… No jo no, je to tak 🙁

Ale ne že bych zase chtěl opravovat čísi „umění a názor“ na svět gastronomie. Sice nestála za nic, ale mne napadlo že jsem si tu kombinaci doma nikdy nepřipravil. Popravdě ani nejím fazolky na kyselo. Nebo na smetaně? Takže nebylo o čem příliš přemýšlet. V lednici výraně zeleninový vývar od posledního pečení kuřecích stehen. Divná slovní kombinace? Ale nee. Prostě odřezky které jsem nechtěl dávat do mrazáku a hromada mrkve, petržele, libečku, cibule, pórku. Proč to vše nenacpat do hrnce s vodou a nepřipravit fajnový vývar? Z něj pak tato polévka.

Celý článek »

Letos, stejně jako jindy v posledních letech nebude má spotřeba sezónního květáku o nic vyšší než malinká. Prostě už jej nemám příliš v oblibě, ale ještě jsem tak úplně nezatratil. A protože nechci jen opakovat tradiční klasiku, připravil jsem veganské (vegetariánské) kari z pasty a s kokosovým mlékem.

No a protože nechci tu další bílou krásu opakovat ale jen připomenout, přidám vše ostatní do tohoto textu. Takže plus tradiční květák s vejci (jako mozeček – brr, ten výraz nesnáším). Samozřejmě smažený s vařenými brambory a tatarskou omáčkou. No a květáková polévka. S mlékem nebo smetanou, páč na těch smetanových letos dost ujíždím.

Celý článek »

Přelomová. Tedy ne že by na ní bylo něco extra zvláštního. To jen ta pitomá situace. Můj překrásný MacBook Air odešel po pouhých desíti měsících do křemíkového nebe. Oprava za téměř dvacet tisíc nepřichází v úvahu, takže zpět do středověku a notebook který ani nehodlám popisovat. Takový je to krám. No a na něm ode dneška konečně další recepty. Mimochodem asi pět jich šlo do pryč, páč fotky zůstaly uložené… 🙁 Pro nový začátek tedy dnes:

Celý článek »

Ale tak proč ne? Ovšem s rozumným přístupem k vaření prosím.

Myslel jsem že už to nedokáží. Překvapit mne. Opět vytočit a přinutit přemýšlet o důvodu jejich existence. Jídelna společnosti Aramark. Pracuji už ve třetí budově kde je k dispozici. Takže jsem dostal možnost poznat další partičku lidí a dal jí další možnost přesvědčit mne o alespoň jakési kvalitě, vstřícnosti, vztahu k dobrému jídlu. A opět nezklamali. Po několika týdnech rozsudek. Zrušit! A opět to začalo polévkou. Nebudu tentokráte popisovat cokoli z dalších zážitků. Jen tu jednu polévku. Prý že zelná. Hmm…

Do misky jsem si s použitím nemalého úsilí nandal cosi mezi gulášem a lepidlem na parkety hnědočervené barvy dík připálené paprice a cibuli. Konzistencí a chutí jsem překvapen nebyl. Stejně jako jem byl zvyklý na Žižkově, i tady vaří člověk který neumí odhadnout množství mouky potřebné k zahuštění české polévky a stejně to má se solí. Takže čím to překvapení? Ani jen minumum zelí dle mého názoru podstatného pro přípravu zelné polévky (zajímavé jak mne ta zelňačka napříč Aramarky pronásleduje). No a namísto zelí docela dost paprikového leča z flašky. Naprosto typická chuť. Zíral jsem na to a tu mne napadlo…

Celý článek »

V poslední době neustálá chuť na smetanové polévky a v tu jednu chvíli stejně tak na zelí. A také pocit že těch výrazně dochucených například mletou paprikou nebo uzeným vývarem už bylo dost. Jen tyto dvě takříkajíc potřeby mne během několika minut dovedly k nápadu. Mám v lednici nedávno koupené patky pršutu za pouhých 100,- kč/kg, poslední hrstku zelí od Petra a lahvičku smetany. A také od trhovců na Náplavce mladinkou karotku. Tož asi jasné né? Smetana, zelí, chuť, barva…

Celý článek »

Dal jsem si ji narychlo v jídelně a dostal tradiční českou šaškárnu. Tedy vodu zahuštěnou moukou, povařenou, zjemněnou mlékem a vychucenou žampiony restovanými zvlášť nejspíše na margarínu. Ono to tak jde a nebyla vyloženě špatná. Nebyla ale ani poctivě žampiónová a já ji až tak moc nemusím, takže jen tak ukázkově dnešní rychlý pokus. No a taky abych sem alespoň něco přidal. Protože se neystám tento víkend vařit nic, co by stálo za zmínku. Dnes tedy už nic a zítra ten nejobyčejnější gulášek z hovězího pupíku s čerstvou majoránkou která mi na balkónu raší jako zjednaná.

Celý článek »