Moje Dobroty

Letos první a určitě ne poslední. Protože snadná a rychlá, tak jen s minimálním popisem ve třech odstavcích. Páč více prostě netřeba. Doma opět letos první cuketka, skleníková a mladinká, určená a koupená k něčemu úplně jinému. Ovšem tu polévku jsem si nemohl odpustit. Tentokrát s malinko pozměněným přístupem. Tedy ne primárně, to až po ochutnání. Já totiž zeleninové polévky mám moc rád. To tedy jooo. Ale čistý vývar raději. Takže abych nemusel kousat vařenou zeleninu, rozmixoval jsem to abych ji alespoň jedl. No jo no, tak tu žijem(ju).

Celý článek »

Hned následující po zelíčku sikulském je tato polévka zelná. Původně jsem měl neutuchající chuť na polévku z mléka a kyselou. Takže v rychlém sledu jsem si připravil klasickou mlíkačku, následně to samé z restované zeleniny s brambory jako základem, no a pak už tuto zelnou. Původně měla být opět veganská pro kolegyni. Jenže já měl takovou chuť připravit ji takříkajíc poctivě česky, že po jakémsi veganství bylo rázem veta. To češství pochopíte za chvíli.

Celý článek »

Slíbena Petře a vyloženě pro ni připravena. Bez masa, sádla a vývaru. Přesto skvělá a hlavně do léta poslední, neboť parádní hříbky od paní Gity z loňské sezóny prostě došly. Na nedávné opečenky a tuto polévku jsem zlikvidoval poslední krabičku podušených a mražených. Ty sušené ještě mám, ovšem kvapem mizí.

Je to prostě bramboračka. Jedna z mnoha. Je univerzální, málokdy si zopakujete její podobu a ještě hůře tu parádní od babičky. To tedy já určitě. Miloval jsem ji a vím už jen jediné – byla jiná, skvělá a perfektní. Vždy ve stejný den jako bramboráky a kafe z melty s mlíkem. Jak já to miloval…

Celý článek »

Opět jsem dlouho neměl tuhletu klasiku a nechal se navést pohledem na drožďovou pomazánku v jednom lahůdkářství. Chyběla jaksi odvaha ochutnat ji, ale cestou domů nabral jsem kostky droždí v obchodě a doma si připravil klasiku. Je to snadná a chvilková záležitost od níž může odrazovat pouze to, že restované droždí příliš nevoní (tedy pro mne to neplatí) a docela rádo vystřeluje z pánve.

Takové to domácí restování, jež vám dokonale zababrá sporák a výsledkem je jen hromádka rádoby chutné kašičky jež ovšem nakonec v polévce udělá takovou parádu, že i speciality z Pohlreichvy kuchyně blednou závistí.

Celý článek »

Ach jo! Sledovat televizní stanici věnovanou pouze vaření je doslova peklo. Alespoň pro mne. Krom toho, že mám tendenci vyzkoušet, uvařit a ochutnat všechno co vidím, jsem neustále drcen pocitem marnosti. Z toho že všichni na které se dívám umí víc, umí lépe, umí. No a z toho vychází neustále upevňované přesvědčení, že tyto stránky jsou vlastně jen další zbytečný blog. Každopádně z chuti na čočku a jednoho TV receptu vychází následující polívka. Přestože ani náhodou taková jak jsem ji viděl na obrazovce, je založena na jiné výsledné chuti, než jak to dělám běžně. Tak se na to podívejte v textu a obrázcích.

Celý článek »

… kachna má.

A takhle to mám vážně rád. V čínském bistru jen několik desítek metrů od mého bydliště nabízejí už asi půl roku novinku. Smažená kachní křídla. Není to nic extra, ale za 50,- Kč dostanete 5 kousků předvařených a v tempuře usmažených křidélek, jež dík nevelké kuchařově starostlivosti chutnají pouze jako kachna. To ale konec konců není špatně že?

Ale dále. Kamarád přijel z Thajska a jako pozornost přivezl mi tři sáčky směsi na tempuru. Nevíte co to je? Ale ano. Už to tady jednou je. Jedná se v podstatě o práškovou směs mouky, škrobu a koření, kterou rozmícháte v těstíčko s ledovou vodou nebo sodovkou. Dík rozdílu teplot je výsledkem smažení velmi křupavá kůrka.

Nakonec náhlé vnuknutí. Cestou z práce tramvají jsem si na jedné zastávce uvědomil najednou dvě věci. Že totiž jsem jen kousek od obchodu, kde pravidelně prodávají kachní hřbety s křídly a že bych tedy to jídlo výše zmíněné mohl vyzkoušet ve vlastní režii. A tím pádem lepší. No to dá rozum samo sebou. Hop a skok, z tramvaje ven, obchod, nákup, rychle domů další tramvají…

Celý článek »

Měl jsem včera už ale takový polévkový deficit, že ač v posledních dvou týdnech obchodu a nákupům vyhýbám se jako čert kříži, vzal jsem to cestou domů z práce fofrem alespoň přes řeznictví kousek od mého bytu. Pro kousek kuřecích jatýrek a (stydím se převelice) mraženou zeleninu pod svíčkovou. No to víte, u špejlíka mrkev a celer nenakoupím. Takže jen ty dvě věci a idea. Výsledkem byla jednoduchá drůbeží játrová polévka výrazné chuti připravená za půl hodinky. A protože základní jednoduchou chuť mám obecně rád, brzy bylo po absťáku a v bříšku teploučko.

Celý článek »