Moje Dobroty

Pravidlo první a jediné? Nebabrejte se s tím! Máte li k dispozici litinový hrnec, je to brnkačka náročná jedině na čas. Ale i ten je zde relativní. Protože je to málo pracné. Tolik k přípravě škvarků z vepřového sádla. Pomazánka je pak ještě snažší. Protože já, a i vy po přečtení následujícího textu budete mistry v přípravě jednoduché, chuťově skvělé a klasické české dobrůtky. Opět platí, nedělejte si to složité.

Celý článek »

Tohleto mne zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Ale no tak. Poněkud nabubřelá věta. Takže, náhodná úvaha, vzpomínka na velmi starou sci-fi knihu a jednoduchá pravda. Že totiž věci nemusí být nutně složité. Je to tak. Češi se neskutečně vyžívají v pomazánkách na jednohubky a chlebíčky. Proč ne? Ty pomazánky jsou ale často zbytečně složité. Z mnoha surovin. To snad nutně netřeba. No a někdy jsou to doslova sbírky hnusu. Sloní žrádlo. Znáte to? O šílených kombinacích v pixlách na regálech supermarketů škoda mluvit. Chcete li nejhořší příklad v tomto sortimentu, nahlédněte sem. K tomu ani nemám slov.

Celý článek »

A je tady další kousek. Pečení chleba, stejně jako jiných těst, není pro mne taková zábava, jako práce s masem a v podstatě čímkoli ostatním. Přesto ale občas ten domácí zázrak připravím. Je to hlavně o potřebě. Zlepšovat se v té klasické disciplíně české kuchařiny. Nebo ještě přesněji, české tradici. Když už konečně většina národa ví o tom faktu, že doma lze, dokonale a v podstatě snadno, nemohu přeci zaostávat. A nebudu vám nic namlouvat. Samozřejmě že výsledný zázrak, kváskový chléb upečený doma a podávaný s těmi nejjednoduššímu doplňky je pro mne opravdu skvělým výsledkem toho neoblíbeného pečení. Tentokrát hlavně s něčím co, zdá se, upadá v zapomnění.

Celý článek »

Když už jsem ty Moje Dobroty. Jinak tvarůžková pomazánka. Velmi pikantní, podobná poměrně nedávno popisovanému pivnímu sýru. Stačilo jen rozkrájet tvarůžky na drobné kousky a společně s ostatními surovinami vyšlehat. Dík jejich gumovité konzistenci si pomazánka zachovala příjemnou strukturu jemné pěny s kousky tvarůžků a po několikahodinovém odpočinku kdy tvarůžky takříkajíc prostoupily vším ostatním byla na světě fajnová syrečková dobrota.

Dovolil bych si jednu výtku k tvarůžkům.

Nikdy nekupuju náhražky a tedy jednoznačně volím ty pravé, Olomoucké. Opravdu se mi líbí, že na rozdíl od časů dávno minulých je koupím vždy zralé a rovnou konzumovatelné. Opravdu se mi nelíbí, že buď začínám být doslova alergický na sůl, nebo jsou prostě čím dál, tím slanější. Každopádně to je můj osobní poznatek a vy si zkoukněte video na Jídlo s.r.o. O jejich výrobě a historii.

Celý článek »

Ani toto už jsem nechtěl znovu sepisovat a sem přidávat. Jenomže těch možností je tolik…

Takže přece jen, domácí šlehaná lučina s pažitkovým pestem, holandským sýrem, tvarůžky, máslem. Příprava která mne dík své jednoduchosti a následně nekonečným možnostem v chuti baví stále více. Tato následujíci je v kombinaci primárně z jogurtu a kysané smetany. Vždy zachovávám poměr 2:1. Tedy dva díly jogurtu na jeden smetany. Ať už sladké či kysané. Stejně tak postup. Promíchat dobře obě ingredience, nalít do cedníku s plátýnkem a v pokojové teplotě nechat vykapat syrovátku 12 hodin při pokojové teplotě. Což platí i v těchto letních vedrech. Ta mají zajímavý vliv na chuť a vyzrání.

Celý článek »

Představovat tuto klasiku na českém webu mohlo by se zdát nošením dříví do lesa. Není tomu ale tak. Je to o jednoduchém faktu. Že totiž velká spousta lidí vůbec netuší, jak správně tyto sýry použít a vychutnat. Já Romadur miluju a mám doma tak jednou za 14 dnů. Pokládám si plátky na chléb či housku s máslem a různě doplním vším, na co mám právě chuť nebo je k dispozici. Pivní sýr jsem zblízka neviděl dobrých 20 let! No vážně. Běžně jej doma míval děda a já dodnes netuším jak to vlastně jedl. Správně si jej, stejně jako tvarůžky připravoval můj skoro tchán. Někdy ovšem až příliš brutálně. Nechával kousky zrát ve sklenici s pivem a občas to přehnal. Opravdu hodně. Až jsem jednou nevydržel a tu sklenici mu odnesl. Do popelnice :O

Celý článek »

… kachna má.

A takhle to mám vážně rád. V čínském bistru jen několik desítek metrů od mého bydliště nabízejí už asi půl roku novinku. Smažená kachní křídla. Není to nic extra, ale za 50,- Kč dostanete 5 kousků předvařených a v tempuře usmažených křidélek, jež dík nevelké kuchařově starostlivosti chutnají pouze jako kachna. To ale konec konců není špatně že?

Ale dále. Kamarád přijel z Thajska a jako pozornost přivezl mi tři sáčky směsi na tempuru. Nevíte co to je? Ale ano. Už to tady jednou je. Jedná se v podstatě o práškovou směs mouky, škrobu a koření, kterou rozmícháte v těstíčko s ledovou vodou nebo sodovkou. Dík rozdílu teplot je výsledkem smažení velmi křupavá kůrka.

Nakonec náhlé vnuknutí. Cestou z práce tramvají jsem si na jedné zastávce uvědomil najednou dvě věci. Že totiž jsem jen kousek od obchodu, kde pravidelně prodávají kachní hřbety s křídly a že bych tedy to jídlo výše zmíněné mohl vyzkoušet ve vlastní režii. A tím pádem lepší. No to dá rozum samo sebou. Hop a skok, z tramvaje ven, obchod, nákup, rychle domů další tramvají…

Celý článek »