Moje Dobroty

Řízečky z plece, brambory šťouchačky, zelenina kvašená. Jo. Když už pořídíte tu akční vepřovou plec (například právě nyní v Zeman Maso-Uzeniny) na výpečky, pak rozhodně v rámci úspor stojí za to koupit více. Totiž, jasně že více je dráž, ale větší, nebo rovnou celá plec znamená, že po rozbourání máte krásný váleček a oříšek na řízky. No a teprve to co zbude, použijeme na vrabčáky. Nebo guláš. Nebo na paprice. Nebo co…

Celý článek »

Ale tak tohle bych vám nemohl udělat. Či spíše neudělat. Bylo nebylo, dávno tomu, já tuhletu delikatesu komunistické restaurace prostě zbožňoval. Chodili jsme na to ve skupinkách do klasiky té doby. Typické restaurace označené jako druhá cenová skupina v Ostravě Hrabůvce. Byla součástí "koldomu" (kolektivního domu), tedy ubytovny pro dělníky a později pro kdekoho a ještě později, snad až dodnes sociálního bydlení. To už ale z hospody je banka. Tak už to bývá.

Podávali tehdy čtyři až pět plátků s vařenými brambory a ďábelskou omáčkou. Pamatujete ji? Víte co to je? K tomu dvě piva a oběd za 14 kaček plus ty tekutiny byl naprosto dokonalý. Potom léta nic (1992-2002) a najednou se to objevilo v Havířově. Už ani nevím jak se jmenovala ta restaurace. Budova stojí a jako hospoda/restaurace funguje dodnes. No a tam připravovali nejen tu klasiku, ale také pikantní směs ve stylu "kaťák". Nebylo to to vono, ale pobavilo.

Celý článek »

Doba se mění, věci se mění, lidé se mění, já se měním. To poslední dík věku a životnímu stylu spíše k horšímu. Ale co se týče vztahu k určitým produktům, je to tak nějak…

Nevím. Divné se mnou? Nebo o vývoji a dospění? Jistojistě ale, kdyby se mne někdo zeptal před čtyřmi až osmi lety na kuřecí řízek, a myslím vyloženě tu českou klasiku, amaroun z kuřete, bez kostí a kůže, v krabičce z hypermarketu, byl bych dost hnusný a nekompromisní. Jenomže, ta doba se opravdu mění a já též.

Celý článek »

Nejdražší květák v životě, takže poctivá příprava a žádné experimenty. Málem to mnou v tom malém zelinářství seklo. Sháněl jsem průběžně květák týden a všude možně po Praze. Je jasné, že ještě není jeho čas. Ale není mi jasné, jaká že to má být kvalita zy ty peníze. Protože jsem ale chtěl, moc chtěl připravit tu květákovou polévku, koupil jsem. A i to jen náhodou. V té lokalitě jsem prostě došel k tramvajové zastávce a o malé prodejně věděl. Znám ji léta. Vlítnul jsem tam, v sobotu po poledni, nenechal se odradit prohlášením že mají zavřeno a zkusil to. No, spíše jsem žadonil o jednu tu krásnou bílou růžici. Když jsem pak zaslechl požadavek prodavačky a vyslovenou cenu k zaplacení, doslova jsem zcepeněl. Co teď? Koupit a zbaběle ustoupit přesvědčení, nebo se omluvit za obtěžování a stejně zbaběle prchnout?

Celý článek »

Letos, stejně jako jindy v posledních letech nebude má spotřeba sezónního květáku o nic vyšší než malinká. Prostě už jej nemám příliš v oblibě, ale ještě jsem tak úplně nezatratil. A protože nechci jen opakovat tradiční klasiku, připravil jsem veganské (vegetariánské) kari z pasty a s kokosovým mlékem.

No a protože nechci tu další bílou krásu opakovat ale jen připomenout, přidám vše ostatní do tohoto textu. Takže plus tradiční květák s vejci (jako mozeček – brr, ten výraz nesnáším). Samozřejmě smažený s vařenými brambory a tatarskou omáčkou. No a květáková polévka. S mlékem nebo smetanou, páč na těch smetanových letos dost ujíždím.

Celý článek »

Takto jednoznačně nejšťavnatější smažené kuře jaké si umíte představit. Za to ručím. Stejně jako v KFC to podle mého názoru doma prostě nejde. Nejde a !!! Protože oni mají technologie. Jakousi vakuovou fritézu například. Ale vadí to snad? No mně tedy jistě ne. Ve spojených státech a hlavně v New Yorku a Washingtonu najdete bistra na smažená kuřata orientovaná výhradně. Podívejte se na tu klasicky připravenou nádheru od času 6:41 a dále například tady. A v dalších dílech. Každopádně KFC je pro mne hnusná jídelna která se snaží přesvědčit nás o jakési kvalitě. Bohužel se jim dost daří a já vnímám až příliš mnoho lidí ve svém okolí doslova toužících po dalších kouscích „toho úžasného kuřete“. Nechápu to. Není úžasné a myslím že ani příliš chutné. O nesmyslné ceně těch jídel ani nemluvím. Směšná módní záležitost.

Celý článek »

No jo no, když to na mne přijde jsem schopen připravit si je denně a sedmkrát v týdnu. Domácí to se rozumí. A i když už jsem tady jeden text o přípravě těch ideálních sepisoval, přidám ještě další. Protože jsem si časem takříkajíc utřídil poznatky a možnosti. Například ten fakt, že odrůda brambor na hranolky použitých je podružná. Já sázím na kvalitu a varný typ. A to ve spojení s delším máčením. Takže postupně a dokřupava.

Celý článek »