Moje Dobroty

Pravověrní poctivci pokoušející se vařit stejně jako domorodec v Indii, mne proklejou. Ale co, no. No nic, no. Já si prostě tu práci zjednoduším. Prostě jen proto, že příprava curry pasty z hromady koření a přísad mne nejen nebaví, ale výsledek dost nesnáším. Ono totiž to koření, sebelépe mleté, ve výsledku a v té pastě, připomíná mi v ústech písek. Křoupe to a je mně to odporné. Takže nic. Ani prd. A hotovou pastu z flašky. Nebo pytliku. K mání jsou jich stovky a anglická firma Pataks je jednoznačnou zárukou kvality. Tady máte výsledek…

Celý článek »

Ale tak tohle bych vám nemohl udělat. Či spíše neudělat. Bylo nebylo, dávno tomu, já tuhletu delikatesu komunistické restaurace prostě zbožňoval. Chodili jsme na to ve skupinkách do klasiky té doby. Typické restaurace označené jako druhá cenová skupina v Ostravě Hrabůvce. Byla součástí "koldomu" (kolektivního domu), tedy ubytovny pro dělníky a později pro kdekoho a ještě později, snad až dodnes sociálního bydlení. To už ale z hospody je banka. Tak už to bývá.

Podávali tehdy čtyři až pět plátků s vařenými brambory a ďábelskou omáčkou. Pamatujete ji? Víte co to je? K tomu dvě piva a oběd za 14 kaček plus ty tekutiny byl naprosto dokonalý. Potom léta nic (1992-2002) a najednou se to objevilo v Havířově. Už ani nevím jak se jmenovala ta restaurace. Budova stojí a jako hospoda/restaurace funguje dodnes. No a tam připravovali nejen tu klasiku, ale také pikantní směs ve stylu "kaťák". Nebylo to to vono, ale pobavilo.

Celý článek »

Nějakou dobu mám problém. Nepiju alkohol, nekouřím, mám děsnou chuť na sladké a začínající cukrovku. Fakt paráda. Kombinace jedna báseň. Tímto receptem si nic moc nevykompenzuju, ale jednu hnusárnu nahradím. Totiž! To sladké jsem si vybral. Z Icelandu mražený cheesecake, který mi děsně chutná. Ani raději nečtu údaje na obalu. Páč těch sraček v tom. Takže medové sušenky s vločkami. Stále cukr a med, za což mne diabetoložka nepochválí, ale je to domácí a neskutečně chutné. Tak jedem.

Celý článek »

Podobně jako rybí polévka nedávno, i toto je vrstvené z postupně přidávaných surovin. Taky podobných. A krásná ukázka jednoduché přípravy, která nahradí, ne ovšem bez kvality, tradiční Boeuf bourguignon, nebo Coq au vin. Rychlovka z kuřete a jednoduchá verze klasických receptů pro dny, kdy není dostatek času na klasické vaření. Jedinou podmínkou je dostatečně kvalitní kuře. Myslím natolik, aby po přípravě z masa nebylo bláto. Ale na takové jsem už dlouho nenarazil. Naštěstí.

Každopádně, tento i minulý recept ze dvou důvodů. Prostě jsem na to měl chuť, no a poslední dobou mám to období. Jednoduchosti a relativně rychlého vaření.

Celý článek »

Fakt. Nekecám. Od loňských vánoc jsem si doma připravil už čtyři kusy a jsem opravdu nadšen. Kapr mi stále nejede. Ale tolstolobik, se svým středně tuhým, čistým a chuťově jemným masem, to je jiná liga. No a když mi z nějakého důvodnu u pultu s čerstvými rybami prezentují částěčně vykostěné filé za pouhých 123,- Kč / kg, je to asi jasné.

Mimochodem, tomu nepříliš chuťově výraznému masu dokonale sluší slanina. Obzvláště ta anglická na opékání. Gammon například. Poměrně slušnou kvalitu seženete v řetězci anglických obchodů Iceland. Ale raději vemte tu chlazenou. Mražená je nic moc. Nejdete ji také v chlaďácích Mark & Spencer. Ale ta podle mne nestojí za nic. V britském Tescu koupíte balíček za méně než libru. Tady to nabubřele valí za stovku.

Celý článek »

“Človek mieni a pánboh mení”, říkával kapitán Martíček, velitel ošetřovny útvaru kde jsem v devětaosmdesátém sloužil. Taky jsem mínil. A dost dlouho. Pak stačilo jedno ochutnání parádního rillettes ve foodtrucku Electrolux a připraveného Antonínem Bradáčem. Změna názoru, nákup a příprava vlastní, doma.

Ono vlastně to mé mínění vycházelo ze dvou předpokladů. Že francouzská kuchyně bývá až moc přechucená vším tím vínem, kořením a bylinkami. Že rozpékat maso na hadry spousty hodin není žádný přínos a česká „vepřovka“, tedy maso ve vlastní šťávě je prostě ideál. Je to blbost samozřejmě. Rillettes, obzvláště kachní je totiž veliká dobrota.

Celý článek »

… s kapustou, brambory, mrkví a rýží. Všecko dokupy rozumí se samo sebou 🙂

Protože říjen a listopad je o dýni a kapustě. To první si rád odpustím. To druhé, kapustu, připravuji letos teprve potřetí a stále z jedné hlávky. Byla už zadělávaná, salát a nyní klasika. Dušená s masem. Jen jsem použil něco méně tradičního. Ovšem opakovaně letos. Krůtí plátek s kostí a kůží. Kdo tady čte, ví.

Celý článek »