Moje Dobroty

Poslední dobou sleduji stále stoupající kvalitu výtvorů foodblogerů. Co se curry týká, pak Nuselská kuchta a její asijská kuchyně budiž nám vzorem. A Kamu, jejíž invence ve všem co podniká, a hlavně v nové super kuchařce, to je kapitola sama pro sebe. Já jedu opačným směrem. Jako kvalita jo. To každopádně. Ale “vocaď pocaď”. No a za kvaitu narychlo považuji už několikrát tady zmíněné hotové omáčky Patak´s. Zajímavější než jejich letitá existence, je dnes fakt, že v českých prodejnách Iceland to prodávají za třetinu mně běžně známé ceny. Takže ta následující například, mne vyšla na 39 kaček. A protože já nerad tu velmi výraznou originální chuť, vystačí mi tak asi na šest porcí jídla. Tohle napoprvé byly tři.

Celý článek »

Inspirace kebabem a Tureckou kuchyní. Celé to začalo tím článkem tady. Po jeho přečtení jsem navštívil zmíněnou restauraci Mangal a velmi rychle odešel. Neměl jsem chuť jít na kebab do klasické restaurace s obsluhou, kde porce stojí okolo třísetpadesáti kaček. Pak jsem si vzpoměl, že docela blízko je Istanbul Kebab. Ten, nejen že tady funguje přes 20 let. Ale pro mne má zvláštní historii. Totiž, když jsem dorazil před deseti lety do Prahy, přímo z britského Bratfordu, kde Kebab nabízeli nejčastěji Pákistánci, a s holým zadkem, naprosto bez peněz, jen tak bloumal ulicemi, zahlédl jsem tuto restauraci. Vypada autenticky a já si ji hodlal zapamatovat. Podařilo se. Navštívil jsem ji.

Celý článek »

Pravověrní poctivci pokoušející se vařit stejně jako domorodec v Indii, mne proklejou. Ale co, no. No nic, no. Já si prostě tu práci zjednoduším. Prostě jen proto, že příprava curry pasty z hromady koření a přísad mne nejen nebaví, ale výsledek dost nesnáším. Ono totiž to koření, sebelépe mleté, ve výsledku a v té pastě, připomíná mi v ústech písek. Křoupe to a je mně to odporné. Takže nic. Ani prd. A hotovou pastu z flašky. Nebo pytliku. K mání jsou jich stovky a anglická firma Pataks je jednoznačnou zárukou kvality. Tady máte výsledek…

Celý článek »

Ale tak tohle bych vám nemohl udělat. Či spíše neudělat. Bylo nebylo, dávno tomu, já tuhletu delikatesu komunistické restaurace prostě zbožňoval. Chodili jsme na to ve skupinkách do klasiky té doby. Typické restaurace označené jako druhá cenová skupina v Ostravě Hrabůvce. Byla součástí "koldomu" (kolektivního domu), tedy ubytovny pro dělníky a později pro kdekoho a ještě později, snad až dodnes sociálního bydlení. To už ale z hospody je banka. Tak už to bývá.

Podávali tehdy čtyři až pět plátků s vařenými brambory a ďábelskou omáčkou. Pamatujete ji? Víte co to je? K tomu dvě piva a oběd za 14 kaček plus ty tekutiny byl naprosto dokonalý. Potom léta nic (1992-2002) a najednou se to objevilo v Havířově. Už ani nevím jak se jmenovala ta restaurace. Budova stojí a jako hospoda/restaurace funguje dodnes. No a tam připravovali nejen tu klasiku, ale také pikantní směs ve stylu "kaťák". Nebylo to to vono, ale pobavilo.

Celý článek »

Nějakou dobu mám problém. Nepiju alkohol, nekouřím, mám děsnou chuť na sladké a začínající cukrovku. Fakt paráda. Kombinace jedna báseň. Tímto receptem si nic moc nevykompenzuju, ale jednu hnusárnu nahradím. Totiž! To sladké jsem si vybral. Z Icelandu mražený cheesecake, který mi děsně chutná. Ani raději nečtu údaje na obalu. Páč těch sraček v tom. Takže medové sušenky s vločkami. Stále cukr a med, za což mne diabetoložka nepochválí, ale je to domácí a neskutečně chutné. Tak jedem.

Celý článek »

Podobně jako rybí polévka nedávno, i toto je vrstvené z postupně přidávaných surovin. Taky podobných. A krásná ukázka jednoduché přípravy, která nahradí, ne ovšem bez kvality, tradiční Boeuf bourguignon, nebo Coq au vin. Rychlovka z kuřete a jednoduchá verze klasických receptů pro dny, kdy není dostatek času na klasické vaření. Jedinou podmínkou je dostatečně kvalitní kuře. Myslím natolik, aby po přípravě z masa nebylo bláto. Ale na takové jsem už dlouho nenarazil. Naštěstí.

Každopádně, tento i minulý recept ze dvou důvodů. Prostě jsem na to měl chuť, no a poslední dobou mám to období. Jednoduchosti a relativně rychlého vaření.

Celý článek »

Fakt. Nekecám. Od loňských vánoc jsem si doma připravil už čtyři kusy a jsem opravdu nadšen. Kapr mi stále nejede. Ale tolstolobik, se svým středně tuhým, čistým a chuťově jemným masem, to je jiná liga. No a když mi z nějakého důvodnu u pultu s čerstvými rybami prezentují částěčně vykostěné filé za pouhých 123,- Kč / kg, je to asi jasné.

Mimochodem, tomu nepříliš chuťově výraznému masu dokonale sluší slanina. Obzvláště ta anglická na opékání. Gammon například. Poměrně slušnou kvalitu seženete v řetězci anglických obchodů Iceland. Ale raději vemte tu chlazenou. Mražená je nic moc. Nejdete ji také v chlaďácích Mark & Spencer. Ale ta podle mne nestojí za nic. V britském Tescu koupíte balíček za méně než libru. Tady to nabubřele valí za stovku.

Celý článek »