Moje Dobroty

Tohle tady už bylo. Tentokrát ale dík omylu zajímavý pokus. A taky dík pejskům. Když už jsem jim totiž kupoval kuřecí játra, na která padla tentokrát volba, aby u mne tři dny měly obě něco onačejšího. Ne jen granule. Takže jsem toho vzal rovnou kilo. Když je očistíte od tuku a šlach, nějakých 100 gramů ubyde, no a pak 250 pro lišky plus zbytek…

Celý článek »

Je to s podivem, jaké náhody člověka někdy provází životem. Když jsem byl nadřízeným osloven, někdy letos v březnu, nabídkou spolupráce s týmem, který pro budovu kde pracuji a zaměstnance v ní vybírá nového dodavatele stravovacích služeb, ani ve snu by mne nepadlo, kam až to povede. Hlavní na tom celém je ale fakt, že jsme, alespoň dle mého přesvědčení a názoru mnoha kolegů, vybírali opravdu dobře. Důkazem budiž i dnešní recept, který je inspirován včerejším obědem v GTH Multicatering T-Mobile.

Celý článek »

Po tomto pokusu mám jednu provždy jasno. Maso je a v tržní společnosti vždy bude různě kvalitní. Od základu je to dáno postupně druhem jatečního zvířete, jeho chovem, tedy ovlivnění prostředím, ve kterém je jaksi budována jeho kariéra směřovaná do kusu žvance na talíři (to nezní úplně chutně což?). Dále pak zpracováním od porážky až k prodeji a použití v té které kuchyni. Ale! Neberte to prosím jako dogma. Není nutně maso z hypermarketu, tedy špatné, tudíž laciné, a maso od specialistů typu Naše maso, tedy s maximální pečlivostí zpracované, vyzrálé a jaksi povýšené mimo běžné normy. V klidu a pohodě se vraťte k základu. Maso. Jako takové.

Celý článek »

Pakliže trpíte tím nesmyslným pocitem, že totiž nelze už vaši chuť překvapit ničím novým v rámci jednoduchého domácího vaření, připravte se na šok. Na výbuch chutí a gurmánský orgasmus, jaký nabízejí drahé restaurace. To vše doma, v klidu, odpočinkově a za málo peněz. Nedělám si pr***

Postačí vám sehnat si kvalitní kousek hovězího žebra a dodržet jedinou podmínku. Musí být rozumně libový a dostatečně vysoký. Ne nějaký ten mrzák na polívku v plastikové krabici. Já takový, náhodou a nechtíc, kopil cestou z focení na Karlštejnu v pražské prodejně Pražské řeznictví. A to hlavní – za 149,- Kč/kg..!!..

Celý článek »

V rámci lenosti a takříkajíc odporu k jakémukoli náročnějšímu vaření, se v poslední době vůbec nesnažím ani jen přemýšlet o tom, co bych přidal sem. Tyhle sirupy ale mají dávno nárok. Taky se mi do nic nechtělo. Ale není to náročné a protože funguju jaksi nárazově, nebylo ani těžké dokopat se k té malé sklizni květů. Prostě jsem jen cestou odněkud domů zastavil u stromu či keře a narval potřebné množství do tašky k ostatním věcem. Konkrétně lípu jsem ještě nezkoušel a smrk dokonce slíbil kolegyni.

No a pak jsem hledal recept. Jak že jsem to loni a předloni vlastně dělal? No a tady jaksi kámen úrazu. Já to tehdy nesepsal. Jen na facebook jsem přidával rychlý návod. Historicky jsem sice měl tady kompletaci z bezu, ale nelíbí se mi ten postup. Nebo spíše tak nějak složitý popis. Takže nově. Jednoduše. Pro každého. Minimalisticky.

Celý článek »

Tohle maso, masný produkt, nebo jak to chcete nazvat, mne u řezníka nejdříve rozesmálo. Cože? Chvostíky? No viděli jste to někdy? Já teda ne. I když na první pohled bylo jasné, o co jde. Zjevně vepřové ocásky. Od prdelky po špičku. Neuvěřitelný. A za pajdu kilo. No musel jsem to zkusit a měl okamžitou představu. Stejně jako koleno, nebo předvařené nožičky upéci dočervena. A předtím brinning. Tedy opět utopit na dva dny do slaného láku. No nebudu to zbytečně okecávat. Snadné, jednoznačné a vynikající. V tom obchodě, prodejně z řetězce Múúú, tvrdili, že to mají pořád v pultu. Uvidíme. Já totiž půjdu každopádně znovu.

Celý článek »

Čtyři dny ve slaném láku s česnekem na balkónu. Poté šest hodin pod poklicí v litině, prohřívaná při devadesáti stupních. A nakonec dopékaná do barvy, dvě hodiny, při dvou stech stupních, stále pod poklicí, podlévaná pivem. Plzničkou. Dvanáctkou. Pak ještě půl hodinka odpočinku v už vypnuté troubě bez poklice. Aby povrch maličko zkřupavěl. Mňam.

Jo, a po čtrnácti měsích jsem ochutnal právě natočené pivo. Kuuurňa! Děsně dobrý je to.

Tak to je zhruba popis mého sobotně nedělního oběda, večeře, svačiny. A kompletace postupu nakládáni masa zvaného brinning. Když jsem zjistil, že po tom co to znám od babičky, používá podobný postup moje sestra a já tak nakládám vepřová kolínka, což je tady už léta profláklé, dostala mne svým přístupem restaurace, bistro Grils. Protože oni, součást mého oblíbeného řetězce Ambiente, takto nakládají a marinují veškerá u nich nad ohněm grilovaná kuřata.

Celý článek »