Moje Dobroty

Tento text bude krátký a doplněný nepříliš překvapivými obrázky. Jde totiž jen o jedno. Že totiž sterilizace a vákuum prodlužují trvanlivost potravin. Tu sterilizaci známe každý. Omáčka, stejně jako okurky, nalitá do lahve velmi horká, nebo vlažná a po zavíčkování sterilizovaná varem ve vodě nějakých 10 minut, vydrží následně v lednici klidně několik týdnů až měsíců. A s vákuem je to podobné. Maso, už tepelně upravené, ideálně ještě horké a zalisované do fólie, má s přehledem výdrž podobnou.

Celý článek »

Hovězí veverka, řeznická panenka, anglicky Hanger steak, francouzsky Onglet, italsky Lombatello. No a je to vlastně obecně známý pupek. Kousek co moc nenarostl. Většinou má okolo kila a je děsně fajnový. Já to v obchodě nikdy neviděl. A najednou dvakrát po sobě. Poprvé jsem sháněl něco jiného. Ale napodruhé, procházejíc Karlínem, jsem celý kus zahlédl ve výloze malinkatého řeznictví. A ta cena. Prostě jsem neodolal, a i když prodávalí pouze celé kusy, vzal jsem jeden sebou domů. A rovnou se informoval na původ toho masa. Samozřejmě, personál nepřipraven, vedoucí hledal dodáky. Až posléze mu došlo, že když to dostávají vakuově zabalení kvůli vyzrávání, bude asi nálepka na tom obalu. A taky že ano.

Celý článek »

Za vše mohou ti druzí. Jenom já jsem z obliga. No fakt…

Páč to, že jsem vyzkoušel kachní prsíčka Sous Vide, ovlivnila ponejprv Kokeška tu. A taky tady. A v TV byla taky šikovná. Hned po ní to byl Antonín Bradáč. Tehdy tady při soutěži, a později jej doplnil Jaroslav Kozdělka. No a ne úplně na konci je sestřenka Lenka. Na tu vám odkazy dávat nebudu. Jen vysvětlím. Ta kachní prsíčka jsem na ní takříkajíc vyzkoušel. A ona byla nadšena jak masem, tak hlavně červenou čočkou. Tak, že si ji přišla vyzkoušet sama uvařit ke mně. No a teď je tady taková soutěž. A já měl dík tématu ihned jasno. Protože "Kachna na sto způsobů". Takže:

Celý článek »

Nuselské. Ten recept je tak trapně snadný, že jsem prostě neodolal. I přes tu příšernou únavu virózou.

Něco takového teda vážně neznám. Namísto tradiční zvýšené teploty, kašlíku, rýmyčky, je mně postupně už devět dnů, den za dnem, hůře. Tak, že dnes podruhé k lékařce, změna medikace za antibiotika a nemocenská. Druhá za deset let. Jo, a ztratil chuť i čich! Skoro úplně. Tsss…

A tak jsem, po desetidenním flákání, bez vaření, s příznaky takřka abstinenčními, se do toho pustil. A dobrý jako. Průběžně jsem přípravu zvládnul během nějakých třiceti hodin. Páč půlhodinka v kuchyni rovná se odložení těla do postele na mnohonábek toho času. Sem troska. Trošku. Včera jsem dostal do mísy máslo a zašel koupit mouku. Dnes ráno jsem nastrouhal sýr a odpoledne to v první fázi smíchal dohromady. Po desíti minutách odpočinku těsta v lednici, který se protáhnul na hodinu nefunkčnosti mé schrány, dokončení a trouba. Ufff…

Celý článek »

Křepelka podruhé a lehká změna názoru. Ano, je to lepší kuře a tím pádem si podobné jídlo můžete připravit levněji a dost podobné. Ovšem jen podobné. Přece jen, křepelka má pevnější maso a je chuťově lehce výraznější. Potřebuje dost soli a něco málo k povýšení té chuti. A to se mi v klasickém českém provedení opravdu vydařilo. Navíc jsem si zopakoval postup, který z, pro mne, kdysi poměrně nechutných krup dělá parádní přílohu. Tak dobrou, že nemám potíže zblajznout toho plný talíř. A to je dobře. Protože jsem loňskými vánoci započal očistu, detox a změnu do budoucna. No a tomu tohleto poměrně dietní jídlo jen dopomůže.

Celý článek »

Já tomu říkám růžová cibulka. Jen velmi zřídka se mi podařilo někde to ochutnat. Vždy mne napadlo zjistit co a jak. Stejně tak vždy jsem na to rychle zapoměl. Až nedávno a dík Antonínu Bradáčovi, nebo možná Jardovi Kozdělkovi při ochutnávce jejich kuchyně na setkání foodblogerů s Electroluxem, jsem si slíbil že tedy konečně. A je to tady. Strašně snadné a strašně dobré. Nejzajímavější na tom jednoduchém postupu je fakt, že to může mít mnoho chutí a forem. Záleží jen na dvou věcech. Kombinace v marinádě a různé styly krájení či krouhání cibule.

Celý článek »

Je to spíše jarní recept. Protože žemlová nádivka se spoustou bylinek k jaru patří. Ale já měl ten jediný kousek k dispozici nyní a tak neváhám. Plním, peču, jím a mlaskám si. Každopádně zajímavé je: nejen že tuto specialitku dnes nikde nepotkáte, ale já jsem ani nesehnal recept! Nikde. Tedy..??.. Né že by jako něco na tom webu vezdejším nebylo. Ale klasiku od Viléma Vrabce například jsem v jeho kuchařce nenašel. Santnerku doma nemám a tak teda jako nevím. No nic. Poradil jsem si sám a výsledek je zde. Tady. Teď…

Mimochodem. Můj táta každý rok kupoval a doma si boural velikého krocana. Klidně 14-16 kilo vážícího. Na tom je spousta kůže. Kam až moje paměť sahá (cca 1991) byl doma a připravován na různé způsoby. Tu kůži pak otec plnil sekanou. Páni a dámy, to vám byla dobrota neskutečná. Tak skvělá, že pekl toto jako specialitku, několik kusů, sestře na její svatební hostinu.

Celý článek »