Posts Tagged ‘Sýr’
Mozzarellart
Ten základ je snadný. Vemte mozzarellu která vám chutná a krájenou na plátky ne silnější než centimetr proložte na talíři stejně silnými kolečky chutného rajčátka. Pocákejte dobrým oliváčem, poprašte pepřem a v rozumném množství třepněte fajnovou solí. Hrubou. Mořskou. Ideálně Maldonskou. A je to. Ještě několik lístků bazalky a na talíři máte Caprese. Italskou vlajku, vlajkovou loď mezi nejjednoduššími saláty.
Nebo!
Zajděte do toho obchůdku v Praze u náměstí Bratří Synků a prozřete! To, co jste léta považovali za mozzarellu zavrhnete a ochutnáte takřka božskou manu. Ovšem ještě předtím a pokud se vám poštěstí, zříte jak tato lahůdka vzniká pod rukama specialisty a neskutečně pohodového tvora. Pana sýraře Miguela (omlouvám se za nesprávně napsané jméno páč nevím).
Pljeskavica burger – podruhé a rafinovanější
Takže tedy od začátku. Tohleto tady a poměrně nedávno si prohlédnul kamarád a kolega Rajko. Věren svému přístupu k životu si mne lehce podal a těžce poučil. Že totiž ona ta pljeskavica není jen tak nějaká placka masa. A že to dělám děsně malé. A že existuje něco jako Kajmak, nebo Kaymak – tradiční balkánská specialita, která se ale doma vemi špatně a zdlouhavě připravuje. Vy si najděte informace pomocí pana googla. Já jsem jako náhradu vmíchanou do masa použil hrudkovitý doma odleželý tvaroh. Což je možnost výslovně doporučená.
Ať je to jak chce a moje povídání s Rajkem dopadlo jakkoliv, chtěl jsem sebe poučit a jemu ukázat že umím. Primárně přizpůsobit se. Takže spousta hledání, stovky fotek na google a nakonec jedno video, které opravdu inspiruje. Podívejte se na to a já jdu do popisu svého přístupu.
Gratinované cibulové brambory s mozzarellou
A pečené kuře. S uzenou chutí. Takže co? Další pokus s liquid smoke – tekutým kouřem. A hned na začátku jedno resumé. Ano, je to uzená chuť. Ne, s uzeným to nemá nic společného. Jednoduše řečeno, jiný rozměr chuti. Cítíte v tom lehce to uzení a dost něco nového. Zajímavého a jistě přínosného. Opravdu vyuzené a upečené kuřecí maso je jiné. Čisté a upečené je jiné. A tohleto bloudí někde mezi nimi. Takže mám li se výsledně vyjádřit k tomu produktu, je to snadné. Jsem rád, že jsem koupil a vyzkoušel. Nehodlám se zbavovat té nové zajímavé chuti, ale nejsem z toho nějak zvlášť unešený. Určitě doporučuji vyzkoušet, ale jistojistě z toho nezačnete bláznit. Do budoucna? Přestanu kupovat rádoby uzená kuřata. Nejsou za ty ceny zvlášť zajímavá. Tohle je levnější a dost dobré.
Čtyřiadvacátý chléb – šlehaná niva a další dobroty
A je tady další kousek. Pečení chleba, stejně jako jiných těst, není pro mne taková zábava, jako práce s masem a v podstatě čímkoli ostatním. Přesto ale občas ten domácí zázrak připravím. Je to hlavně o potřebě. Zlepšovat se v té klasické disciplíně české kuchařiny. Nebo ještě přesněji, české tradici. Když už konečně většina národa ví o tom faktu, že doma lze, dokonale a v podstatě snadno, nemohu přeci zaostávat. A nebudu vám nic namlouvat. Samozřejmě že výsledný zázrak, kváskový chléb upečený doma a podávaný s těmi nejjednoduššímu doplňky je pro mne opravdu skvělým výsledkem toho neoblíbeného pečení. Tentokrát hlavně s něčím co, zdá se, upadá v zapomnění.
Šlehaná domácí Lučina s pažitkovým pestem
Ani toto už jsem nechtěl znovu sepisovat a sem přidávat. Jenomže těch možností je tolik…
Takže přece jen, domácí šlehaná lučina s pažitkovým pestem, holandským sýrem, tvarůžky, máslem. Příprava která mne dík své jednoduchosti a následně nekonečným možnostem v chuti baví stále více. Tato následujíci je v kombinaci primárně z jogurtu a kysané smetany. Vždy zachovávám poměr 2:1. Tedy dva díly jogurtu na jeden smetany. Ať už sladké či kysané. Stejně tak postup. Promíchat dobře obě ingredience, nalít do cedníku s plátýnkem a v pokojové teplotě nechat vykapat syrovátku 12 hodin při pokojové teplotě. Což platí i v těchto letních vedrech. Ta mají zajímavý vliv na chuť a vyzrání.
Holandský sýr? To není o ceně…
… a ty zázraky okolo něj! Taky už jsem vyzkoušel, ochutnal kde co. Pokud vyrazím za nákupy po Praze, není problém nechat za dva až tři kousky ničeho u stánku Holandský kluk v holešovické tržnici i 300 korun. A to si domů nenesu nic velkého. Navíc se do toho musím rychle pustit, protože sýry jak známo v lednici rychle se kazí, snadno chytají plíseň a ty zrající dokáží klidně do týdne změnit konzistenci až k tekuté. Tento který vám chci nyní popsat je ale vyjímka. Pro mne překvapení a opravdová paráda. Kousek který jsem dostal od sestřenky přivezený přímo od prodejce z Holandska má pro mne pravděpodobně i dík balení neuvěřitelné vlastnosti. Paradox pak je, že jsem na to přišel dík zapomětlivosti.
Pivní sýr či Romadur..??..
Představovat tuto klasiku na českém webu mohlo by se zdát nošením dříví do lesa. Není tomu ale tak. Je to o jednoduchém faktu. Že totiž velká spousta lidí vůbec netuší, jak správně tyto sýry použít a vychutnat. Já Romadur miluju a mám doma tak jednou za 14 dnů. Pokládám si plátky na chléb či housku s máslem a různě doplním vším, na co mám právě chuť nebo je k dispozici. Pivní sýr jsem zblízka neviděl dobrých 20 let! No vážně. Běžně jej doma míval děda a já dodnes netuším jak to vlastně jedl. Správně si jej, stejně jako tvarůžky připravoval můj skoro tchán. Někdy ovšem až příliš brutálně. Nechával kousky zrát ve sklenici s pivem a občas to přehnal. Opravdu hodně. Až jsem jednou nevydržel a tu sklenici mu odnesl. Do popelnice :O