Moje Dobroty

Ani nevím, jestli jsem to tady někdy šířeji zmínil. Tento salát byl jedním z prvních receptů které jsem v počátcích a při vznikání konceptu tohoto webu chtěl přidat. Tedy vlastně, měl být úplně první. Pak jsem to tak nějak sesumíroval tady a už nikdy se k tématu nevrátil. Dnes tedy po dlouhatánské době jarní verze z mladého zelíčka, které je neskutečně jemné i výrazné v chuti a křupavé jedna radost.

Říká se, že nejlepší Coleslaw má v nabídce KFC. Tak dobrý, že se nevyplatí doma to zkoušet. Nevím. Já tam totiž nechodím. Nikdy. Každopádně domácí příprava je tak snadná, že nevidím důvod nevyzkoušet.

Celý článek »

Nedávno tady a dnes už jen pro doplnění. Příprava je velice snadná a já za sebe doplním jen dvě věci. Těstíčko může být sebelepší, mně však nejvíce chutná na cibuli tradiční český trojobal. Prostě strouhanka nakonec. No a co se týče zeleniny obecně, lze podobně připravit takřka cokoliv. Většinou platí jen dvě pravidla. Opravdu malé kousky, a pro změknutí předem postačí právě jen ta sůl.

Celý článek »

Už dost dlouho, několik měsíců, chci tuto jednoduchu polévku přidat sem. Na mé stránky. Ne proto, že by byla kdovíjak úžasná. Ona je to popravdě docela nuda. Jenže mne takříkajíc dokopala smutná snaha o jakousi rádoby zajímavou nabídku v jídelně. Už ani nepopisuji které. Jedné z mnoha.

Opět a pro nováčky tady připomínám: moje primární, takříkajíc profi kuchařina probíhala od začátku vyučením v oboru kuchař číšník se zaměřením na práci ve velkojídelnách Nové huti Ostrava. Původní správný název toho molochu v komunistické Ostravě osmdesátých let minulého století netřeba vypisovat. Bylo to tam dost tristní co se týče provozu, ale, a to bych opravdu rád zmínil, v těch podmínkách velmi poctivé. I když jsem to ještě relativně nedávno viděl jinak. Suma sumárum, zaměstnanci se stravovali za daných podmínek často o dost lépe, než dnes. Konkrétním budiž roastbeef připravovaný jednou za čtrnáct dnů. Velmi kvalitně a poctivě. Dodnes lituji, že si nepamatuji jméno paní, uchařky, kterou jsem ve svých telecích letch neměl rád. Protože po mně chtěla tu poctivost. A já se hloupě bránil. Flákal to!

Celý článek »

Ano, další pesto. A tento rok se v nich opravdu vyžívám. Tentokrát ale jednodušší, spíše jen dochucovadlo všeho možného.

Já libeček musím mít přinejmenším v létě k dispozici neustále. Když připravuji vývar, jakýkoliv, přidám pořádnou větev. Do vařených brambor nebo dušené rýže větvičku na chuť a vůni. To pro začátek. Využitelný je samozřejmě šířeji, ale…

Celý článek »

Ani toto už jsem nechtěl znovu sepisovat a sem přidávat. Jenomže těch možností je tolik…

Takže přece jen, domácí šlehaná lučina s pažitkovým pestem, holandským sýrem, tvarůžky, máslem. Příprava která mne dík své jednoduchosti a následně nekonečným možnostem v chuti baví stále více. Tato následujíci je v kombinaci primárně z jogurtu a kysané smetany. Vždy zachovávám poměr 2:1. Tedy dva díly jogurtu na jeden smetany. Ať už sladké či kysané. Stejně tak postup. Promíchat dobře obě ingredience, nalít do cedníku s plátýnkem a v pokojové teplotě nechat vykapat syrovátku 12 hodin při pokojové teplotě. Což platí i v těchto letních vedrech. Ta mají zajímavý vliv na chuť a vyzrání.

Celý článek »

Představovat tuto klasiku na českém webu mohlo by se zdát nošením dříví do lesa. Není tomu ale tak. Je to o jednoduchém faktu. Že totiž velká spousta lidí vůbec netuší, jak správně tyto sýry použít a vychutnat. Já Romadur miluju a mám doma tak jednou za 14 dnů. Pokládám si plátky na chléb či housku s máslem a různě doplním vším, na co mám právě chuť nebo je k dispozici. Pivní sýr jsem zblízka neviděl dobrých 20 let! No vážně. Běžně jej doma míval děda a já dodnes netuším jak to vlastně jedl. Správně si jej, stejně jako tvarůžky připravoval můj skoro tchán. Někdy ovšem až příliš brutálně. Nechával kousky zrát ve sklenici s pivem a občas to přehnal. Opravdu hodně. Až jsem jednou nevydržel a tu sklenici mu odnesl. Do popelnice :O

Celý článek »

Ale tak proč ne? Ovšem s rozumným přístupem k vaření prosím.

Myslel jsem že už to nedokáží. Překvapit mne. Opět vytočit a přinutit přemýšlet o důvodu jejich existence. Jídelna společnosti Aramark. Pracuji už ve třetí budově kde je k dispozici. Takže jsem dostal možnost poznat další partičku lidí a dal jí další možnost přesvědčit mne o alespoň jakési kvalitě, vstřícnosti, vztahu k dobrému jídlu. A opět nezklamali. Po několika týdnech rozsudek. Zrušit! A opět to začalo polévkou. Nebudu tentokráte popisovat cokoli z dalších zážitků. Jen tu jednu polévku. Prý že zelná. Hmm…

Do misky jsem si s použitím nemalého úsilí nandal cosi mezi gulášem a lepidlem na parkety hnědočervené barvy dík připálené paprice a cibuli. Konzistencí a chutí jsem překvapen nebyl. Stejně jako jem byl zvyklý na Žižkově, i tady vaří člověk který neumí odhadnout množství mouky potřebné k zahuštění české polévky a stejně to má se solí. Takže čím to překvapení? Ani jen minumum zelí dle mého názoru podstatného pro přípravu zelné polévky (zajímavé jak mne ta zelňačka napříč Aramarky pronásleduje). No a namísto zelí docela dost paprikového leča z flašky. Naprosto typická chuť. Zíral jsem na to a tu mne napadlo…

Celý článek »