Posts Tagged ‘Vepřové maso’
Filátka z vepřové plece v sosu z vermutu a máslové brambory
A rovnou podotýkám, z telecího by to byla teprv paráda! Vermut, tedy obyčejný český Metropol mi smutně v rožku kuchyňské linky trčí pořád. Jak to pověstné péro z gauče. Mám jej jako náhražku rýžového vína nachystaný pro přípravu čínských jídel typu Kung Pao. Je to levné a překvapivě funkční. Jenomže tohle vařím jen výjimečně. Dnes, když na mne tak z rohu koukal, mne napadlo, že nejen klasické víno je v běžné kuchyni použitelné. No a musím říct, že překvapení se konalo! Nemalé.
Vepřové srdíčko na smetaně
Tento recept vlastně vychází z návodu šéfkuchaře, mistra české kuchyně a Michelinskými hvězdami oceněného Romana Pauluse na přípravu plíček. Já se nechal inspirovat a postup si upravil po svém. Snad mi to promine. Hlavně ale jsem zaměnil hlavní surovinu. Plíčky totiž snesu, ale nemusím. Stejně jako mnoho z vás. Nepletu se, viďte 🙂
Každopádně lze takto připravit drůbeží srdíčka a žaludky, stejně jako vepřové žaludky, jazyk nebo hovězí dršťky.
Sendviče s karamelizovaným bůčkem
Amerika ve spreji. Dost jsem v poslední době nakoukal pořady typu Man vs. Food, například tady. Oni to mají opravdu dost propracované. Myslím tedy fast food. Neskutečné a neuvěřitelné postupy, kombinace a nápady. Mne ale zaujaly v podstatě tři v jednom. Maso nakládají do směsi soli a cukru 1:1 plus koření. Pečou ideálně v rotační peci na dřevo, takže se vlastně udí. A to vše dlouho a při nízké teplotě, tedy do naprosté měkosti. Výsledkem je křehká lahůdka rozpadající se na jednotlivá vlákna. Vyzkoušel jsem už tento přístup například na svém oblíbeném marinovaném kolínku. Famózní, prohlásila pak Laděnka 🙂
Dušené řízečky se zeleninou
Měl jsem chuť na maso a zeleninu vařené pohromadě, ovšem tentokráte ne v polévce. A není nic snažšího. Navíc je to opět jen o fantazii. Kombinovat lze téměř cokoliv. Původně jsem přemýšlel o Čorbě. Takový balkánský styl s troškou maďarké pikantérie (paprika, rajčata, feferonka). Pak jsem ale vsadil na čistou chuť tradiční české zeleninky.
Jitrnicový prejt
Ani se nepokusím, tvrdit, že umění zabijačky zvládám kdovíjak dobře, nebo že snad dokonce dělám domácí jelita a jitrnice. To už je totiž natolik pracné, že si raděj dojdu někam pro hotové. Nicméně prejt s křupavou kůrčičkou, kyselým zelíčkem a chlebem, nebo dokonce s lepenicí, to už je poměrně snadno zvládnutelné i v malé panelákové kuchyni. Takže tady je jeden jednoduchý pokus.
Sulc anebo huspenina?
Obojí je stejné. Jen starší a lidovější název sulc pro modernější huspeninu.
Rozdíly a to veliké bývají ve zpracování a mne dokáže hodně udivovat, co pod názvem huspenina (sulc v obchodě téměř nepotkáte) dokáží prodejci nabídnout. Největšími protiklady jsou výrobky ze dvou mnou navštěvovaných řeznictví. V jednom prodávají v podstatě kvalitní libovou tlačenku, jen z formy místo v sáčku. Ve druhém opravdu huspeninu, ovšem evidentně z různých zbytků, čemuž odpovídá cena i kvalita. Uložit ji do druhého dne v lednici je holý nesmysl. Stihne se zkazit.