Moje Dobroty

Sestra s desetiletým synem a mužem se rozhodli přijet do Prahy. Takže jsem je provedl po svém pracovišti, uvařil oběd, v parku jsme lítali s kvadrokoptérou, trochu ji rozbili a v sobotu dopoledne prozkoumáme pražské farmářské trhy. Na její přání. Tedy sestry že jo. Začneme Holešovickou tržnicí a pokud bude dosti sil, pokračujeme na Náplavku. Jo a taky jsem jim upekl chleba. Překynul, byl proto placatej ale děsně dobrej. Nabublanej 🙂 Mám z něj velikou radost, obzvláště pak s ohledem na fakt, že k jednomu obědu pro tři lidi padla půlka kiláčku. Chápete to? Kuře, mrkev, hummus. Každý si přidal 2-3x a k tomu půlkilový kus chleba. Trochu nerozumím té kombinaci a trochu více chápu nadšení. Uvařil jsem prostě betelně dobře 😀

Celý článek »

A stejně jako posledně. Jediný pohled a zapomenuto pro co jsem opravdu přišel. Parádní, ukázkový kousek bůčku s kůží. S kůží! Tomu nešlo odolat. Obzvláště po tom posledním pokusu. Tento kousek je malinko libovější a na můj vkus vlastně příliš. Což se jistě projeví do výsledku. Ale snad…

Prostě jdu do toho. Nepříliš kořeněné maso si odpočine v lednici a vákuu týden. Jde mi primárně o fajnovou strukturu a chuť masa jako takového. Takže následující směs je jen o takřka špetkách.

Celý článek »

Tři dny zrající ve vakuu, deset hodin tažená ve vodní lázni, dva dny odpočívající v chladničce, dvacet minut žhavená v troubě a nakonec potřená pikantní omáčkou. Brutální dobrota! Ručím vám za to, že v tomto receptu sous vide nenahradíte ničím jiným.

Celé to začalo zamilovaným pohledem. U řezníka kousek od mého bydliště jsem vybíral něco úplně jiného. Že bůček připravený jako tenký plát se žeberními kostmi prodávají za 92,- Kč/kg vím dávno. A je ideální právě na podobnou přípravu. Na gril. K tomu několik kuřecích křídel a domů. Marinovat.

Celý článek »

Tak a je to tady zase. Stará a dávno z našich pamětí vymazaná klasika. Mně ji kdysi dávno a tak nějak mezi řečí připoměla máma. A že prý to doma připravoval její táta. No, já vám na ni poprvé zíral, nevěřil a zapoměl. Jenomže jakousi shodou okolností jsme se po čase dokecali opět k tomuto tématu a mně začalo vrtat hlavou. Primárně to byla jednoduchá otázka. Proč? Když to máma tak vychvaluje jsme mívali doma vždy jen ty dušené s rýží? Že snad, prý, by to otec nejedl. Taková blbina. Ty dušené nejedl taky, když věděl co to je. Jenže máma ho ukecala na játra. A on na to skočil 😀

Celý článek »

Tedy plec vepřová, připravená podobně jako Hamburská vepřová kýta. Nějak mne to prostě popadlo a rozhodnul jsem se připravit tuhletu klasiku. Z kýty, která má být primární surovinou to jídlo moc nemusím. Je totiž takto připravená dosti suchá. Ještě horší je podobně připravená vepřová pečeně. Tam co se průběžně stravuji, tedy v Eurestu, ji občas s bramborem a něčím připravují. Z toho co já nedokážu nazvat jinak, než amaroun. Tedy z té růžové flaksy prodávaná brutálně hodně napříč všemi obchody v této zemi. Upečou to doměkka, na nějaké růžové středy můžete zapomenout a já si to dal jen jednou. Neumím to popsat jinak. Jako bych žvejkal froté ručník. Já vím že sto lidí, sto chutí, ale toto chutná takové spoustě, že mi to hlava nebere. No nic, tolik jen na úvod.

Celý článek »

S řepou karamelizovanou v másle a víně. To je veliká dobrota.

Jsou a nejsou to vlastně kotletky. Seknuté rovnou ze hřbetu s kostí. Takže dvojité. Skoro jako double T-bone. Pro tentokrát prostě selečí hřbítky. To maso bylo tak mladé, že bych kotletky oddělil jen ztěžka a bez kosti by to bylo jako mini panenky. Navíc, v tom náhodně navštíveném řeznictví byli neskutečně ochotní. Paní prodavačka po mém výběru a dotazu bez jakýchkoliv diskuzí utíkala dozadu, do takříkajíc zákulisí za řezníky (jak trefné když jsem tam zašel cestou z divadla), a ti mi ochotně naporcovali vybraný kousek přesně podle přání. Nádhera a já rukama radostně plácati.

Celý článek »

Náhoda je téměř vždy nejlepší faktor pro přípravu fajnového jídla. Tahleta uzená žebra s excelentní vrstvou masa za nějakých pětasedmdesát kilo jsem prostě nemohl jen tak obejít. Byl jsem narychlo pro jídlo namísto oběda v hypermarketu. Tedy v pracovní době. Krom klasické svačiny jsem si na pracoviště přinesl tohleto, nezapoměl všechny obejít, pochlubit se a večer věnoval sedmdesát minut přípravě, abych ve třičtvrtě na deset večeřel. Já vím, hřích a průser. Jenže když je to tak dobrý..!!..

Celý článek »