Moje Dobroty

Super rychlovka za pár peněz. Není co více k tomuto říci, pakliže máte rádi játra. Nejsem si úplně jistý, jak to s oblíbeností vnitřností dnes je. Popravdě znám v posledních letech jen jednoho člověka, který právě jatýrka miluje. Cokoli dalšího ani náhodou. Já to s nimi mám tak porůznu a čas od času. Právě teď je období, kdy mi nedělá potíže připravit si je tak jednou měsíčně a krůtí jsou primární volba. Mívám ale období, kdy bych játra nedal do huby.

Krůtí játra jsou vlastně ideální volba. Hovězí to je beton s velmi výraznou chutí. Vepřová ujdou, ale taky to není vono. Přeskočím a kuřecí. To je zase jemná chuť a už tak nějak o ničem. Králičí, husí, kachní? Parádička. A drahá. No a ta krůtí jsou krásně mezi tím vším. Nenakupujete li v supermarketu plastikové vaničky s neskutečně předraženým obsahem, je průměrná cena 70-90 korun za kilo. To je prostě skvělé. Jo! A není z nich v podstatě žádný odpad. Není co čistit.

Celý článek »

No to vám byla pakárna! Ale! Když něco nemáte rádi, je nejlepší vyzkoušet přípravu doma a vlastnoručně. Snadno se vám může stát, že změníte názor. Ovšem! Nečekal jsem, že příprava vepřového žaludku jen při vaření zabere průběžně čtyři a půl hodiny.

Ale od začátku. Kdo se časem prolouskal alespoň částí mých textů tady, ví dvě základní věci. Že miluju dršťkovou polévku a velmi těžce nesu situaci, kdy v různých stravovacích zařízeních za ni vydávají stejně připravenou polévku z vepřových žaludků. Což je anatomicky to stejné, ale prakticky podvod. Páč ne hovězí a navíc o polovinu levnější surovina.

Náhodně jsem v jednom mini řeznictví zahlédnul vepřové žaludky za 59 kilčo. A protože jsem už dvakrát za sebou v poslední době ochutnal výbornou polévku z nich, chtěl jsem si připravit vlastní. Navíc, můj soused tvrdí, že to má raději než klasické dršťky.

Celý článek »

Odkud: tento recept pochází z Peru, kde je velmi oblíbený. Špízy si můžete koupit na každém rohu v "anticucherias", nebo jen tak na ulici u stánku. Pro nás trochu neobvyklé, ale určitě to stojí za vyzkoušení. Tolik o originálu.

Suroviny: hovězí srdce, 2 lžíce pasta de ají panca, 5 velkých stroužků česneku jemně posekaných, sůl, pepř, 1/2 lžičky cuminu (římský kmín), 2 lžičky oregáno, 5 lžic vinného octa, čerstvá koriandrová nať, jemně posekaná. Tolik o originálních surovinách.

Doma: nevěděl jsem, neměl jsem. Tedy ty suroviny. Ale fantazii ano. Takže ihned po ochutnání u stánku s peruánskými specialitami letos v dubnu na Náplavka Street Food, jsem měl jasno. Skvělá pasta původně určená k přípravě světoznámého salátu Kimchi.

Celý článek »

Česká klasika moderně, snadno a rychle. I takto bych ten pokrm mohl prezentovat. Nic na tom není a přestože hovězí srdce je sval nebývale tuhý, dík tlakovému hrnci máte oběd hotový během hodiny a půl. Popravdě, 70 minut z toho padne za oběť masu. No ale co už. Za tu dobu dá se stihnout mnoho dalšího, včetně kompletní přílohy.

Droby z jídelníčků v českých jídelnách, restauracích, ba i domácnostech takřka vymizely. A je to škoda. Doměkka dušené hovězí srdce je maximálně libové a jemné maso. Stejně tak jazyk. Obzvláště ten uzený. A ještě něco. Původně jsem tento recept měl odložený od začátku únory na někdy. Ale překvápko na Náplavka Street Food 8. dubna mne jaksi popostrčilo.

Celý článek »

Superměkké a pěkně vypečené. Nekecám a jdu do něj. Tedy v tuto chvíli už jím do vás. Celé to začalo více než před rokem u článku, který je stár téměř šest let. V diskuzi nad recepisem kolegy blogera jsem zapochyboval o smysluplnosti použití hovězího vývaru do dršťkové polévky. On vysvětlil a mně by se líbilo kdyby dnes zaznamnal že jsem jeho názor na vaření nejen přijal, ale i povýšil. K dokonalosti.

A znovu. Celé to začalo ve čtvrtek 1.9.2016, tedy před několika dny poznámkou kolegy a kamaráda. Toho, který mi pomáhal v dřevních začátcích tohoto webu s jeho zprovozněním. Přijel z dovolené v Maďarsku a jako jedno z prvních zajímavých jídel doporučil dokonalý perkelt z hovězích drštěk. Já jej na to téma druhý den oslovil telefonem a třetí už vařil.

Celý článek »

Tak a je to tady zase. Stará a dávno z našich pamětí vymazaná klasika. Mně ji kdysi dávno a tak nějak mezi řečí připoměla máma. A že prý to doma připravoval její táta. No, já vám na ni poprvé zíral, nevěřil a zapoměl. Jenomže jakousi shodou okolností jsme se po čase dokecali opět k tomuto tématu a mně začalo vrtat hlavou. Primárně to byla jednoduchá otázka. Proč? Když to máma tak vychvaluje jsme mívali doma vždy jen ty dušené s rýží? Že snad, prý, by to otec nejedl. Taková blbina. Ty dušené nejedl taky, když věděl co to je. Jenže máma ho ukecala na játra. A on na to skočil 😀

Celý článek »

Já vím, nedávno jsem psal že ji až tolik nemusím. No jo, když ale člověk míní a mrazák mění, není moc co oddiskutovat. Prostě musím. Zpracovat co dal a vymýšlet jak. Prostě jsem si vyndal z mrazáku kus něčeho co jsem považoval za hovězí na polévku a posléze zjistil že je to vepřová játra. Hrozné je, že je tam ještě jeden podobný i se štítkem z obchodu a já vůbec netuším proč. Asi nějaký taj, jak by řekla Helenka Součková v Hrdém Budžesovi v podání úžasné Báry Hrzánové. Každopádně já to taj netaj rozeberu na hadry a primárně mlýnkem na maso! Takže…

Celý článek »