Moje Dobroty

Když to nejde pouhých pět minut restovat, dvě hodiny to duste! Tak zní moje rada na parádní čínskou klasiku z toho nejobyčejnějšího masa. Hovězího pupku. Samozřejmě tím nemyslím hanger nebo flank z býčka. Opravdu prosté přední hovězí od řezníka za rohem. Tedy, já každopádně od Blahuty. No a proč takto? Je to logické. Jsou věci které se mi nedaří. Rootnout svoje telefony a připravit čínu s masem takovým jako ho umějí v téměř každém asijském bistru. Nikdy to prostě není vono. Ale nevadí. Stejně jako posledně z vepřového kolínka, tak i dnes z pupíku to bude moc chutné. Dík kvalitním ingrediencím. A vlastně víte co? Myslím že tentokrát se mi to podařilo natolik dobré, že bych trumfnul kdejakého moulu z rádoby čínské restaurace. Fakt. Nekecám.

Celý článek »

Netvrdím že asijskou kuchyni mám rád natolik že se bez ní neobejdu. To spíše jen čas od času dostanu neodolatelnou chuť a někdy mi to vydrží i několik dnů. Kyselá asijská polévka v této nebo tradiční vietnamské podobě (Phở Bò) je pak jedna z prvních v pořadí.

Celý článek »

Čína z vepřového kolínka? No cococo? Chcete aby to chutnalo čínsky? Vietnamsky? Nevíte jak na to a bojíte se tuhého masa po rychlé úpravě ve woku? Duste to! A věřte že nejste li ortodoxní zastánci originální čínské potažmo dalších podobných asijských kuchyní, budete velice překvapení.

Celý článek »

A jsou nejlepší jaké jsem kdy ochutnal.

Jen jsem nevěděl jak to dělá. Začalo to před více než třemi roky. Přišel jsem večer z práce domů a na stole v kuchyni neuvěřitelná hromada. A k tomu rovnou připravená restovaná slaninka s cibulkou. Tvaroh se zakysanou smetanou a hlavně bryndza se smetanou sladkou. No výber úžasný a ta chuť. Nikdy předtím mi tolik nechutnaly.

Upozorňuji že Jano neumí vařit! Nic krom tohoto. Ovšem takto. Kdyby jeden každý člověk na světě uměl jednu jedinou věc tak dokonale…

Takže jsem z něj začal tahat rozumy. No jo jenže, když on neumí vařit. Já s překvapením zjistil, že mi nedokáže ani popsat jak to dělá. Jaká používá množství surovin. Prostě jen "já smíchám to a tamto a pak to uvařím"… No hrůza. Další tři roky se nám nepodařilo synchronizovat čas tak, abychom se do toho pustili společně. Až tentokrát a na základu mé přípravy perkeltu uvedeného minule. Nakonec ještě bylo překvapení do polévky připravované už jeho babičkou.

Celý článek »

Tradiční český segedín nemusí být až tak tradiční a mouka je pak zbytečná. Nedávno mne ten novácký tajtrlík Hruška natolik otrávil že jsem se sám zamyslel nad přípravou guláše ze čtyř základních surovin a několika málo ingrediencí na doplnění či snad zvýraznění chuti. A ten jeho hnusný masox to jistojistě nebude. Protože tyto čtyři potraviny samy sebe navzájem doplní takovým způsobem že tuk, koření a vývar budou už jen finální tečkou.

A protože jde o výraz protestu, odporu k pitominám veskrze odporným, snažil jsem se jak si jistě povšimnete o jedno podstatné. Totiž nejen jednoduchost a ladnost kombinací surovin. Ale také o logiku a ohleduplnost k tradicím. Proto jsem například do gulášku nezavařil primárně zamýšlenou rýži nebo kuskus. Šlo by to. Ale nepatří tam historicky. Hlavně ta rýže. Kuskus by šel, ale jak tradice praví: těstoviny jako příloha, ne do pokrmu samotného. Samozřejmě jde o pouze tento můj recept. Jinak souhlasím s obojím a to úplně klidně. S čistým svědomím.

Celý článek »

Ach jo! Připadám si jako školák při zkoušení. Musím totiž začít takto: na začátku tohoto článku se omlouvám, protože nedodám všechny původně zamýšlené materiály. Nebo školačka: milý deníčku, jsem smutná protože mne zklamal…

Nu což, to podstatné na konci, včil to vaření!

Dostal jsem dárek. Věcičku kterou už delší dobu chci koupit a nějak se k tomu nedostávám. Kolega v práci ji přinesl, položil na stůl a prohlásil že to prostě nepoužívá. Ani ještě nevybalil z originál pixle. Já ale neumím věci jen tak dostávat. Takže tradiční otázka a rozumná odpověď: něco mi uvaříš. No jo, co ale? Takže dotaz a velmi rychlý výběr…

"Bylo to takové pikantní a mně to chutnalo a tak třeba podobně." No a je jasno. Tohleto kari je pro kolegu za dárek i pochvalu dřívější ochutnávky.

Celý článek »

Je to vlastně jedna z mnoha v rodině kari past. Primárně ovšem určena k nakládání masa na smažení a grilování. Léta jsem odmítal byť i jen ochutnat. Jenže když už se půl roku povaluje ve spíži je opravdu ne li moudré tedy alespoň rozumné a ekonomické vyzkoušet co umí. Co na ní celý svět a u nás například pan Pohlreich a Vaněk vychvalují. No a už to vím. Je totiž každopádně zajímavá. Sama o sobě připomíná cokoliv co už jsem vyzkoušel a ochutnal. Prostě kari. Směs která ve výsledku nabízí neuvěřitelně hutnou a výraznou chuť koření kterou nemusím ale ochutnám. Navíc však to koření samotné. Myslím tím konzistenci která je sice pastovitá na pohled a omak, ale navíc plná drobných zrníček použitého koření ze kterého byla vyrobena. A to mi vadí opravdu moc. Ne však tolik u Tandoori.

Celý článek »