Posts Tagged ‘Zahraniční speciality’
Chobotničky na víně s Chitarini a Pecorino Romano
Leden 5th, 2014 | 
Napsal: 
Když jsem si posledně očistil osm kalamár zůstala samozřejmě k použití chapadýlka. Protože ale tyhle věci moc nemusím, nepokoušel jsem se zjišťovat kdovíjaké záludnosti jejich přípravy a využil postup osvědčený pro například krevetky. A protože to bylo zamilované jídlo Laděnky i její dcery, myslím že v tomto dalším provedení zachutná i vám. Těm kteří mají mořské potvory rádi. Já to tedy nejsem a podle toho dopadlo i toto jídlo. Snědl jsem polovinu a i tu s velkým sebezapřením.
Rubrika 
Štítky: 
Fritata – festovní snídaně či lehký oběd?
Tento původně italský druh vaječné omelety nemám příliš v oblibě. Už jen pro tu vzpomínku. Ve škole, totiž té kuchařské mi při zkoušce tak “hrozně spadla”, že vypadala jako placka z vajec. Čas a zkušenost už lecos dohnaly a proto chci o ní zmínit několik slov. Fritata zase tak špatné jídlo není ani pro mne a někdo v něm může objevit nečekané překvapení. Hlavně ale proto, že vám připomene několik základních věcí:
Za prvé: není to nic nového a objevného. Já sám znám Fritatu od základní školy kdy jsem postupně už od třetí třídy pokoušel osud i sporák. Jen jsem tehdy připravujíc omeletu pod poklicí netušil…
Za druhé: nedejte na moderní prezentace. I když se nám firma Tescoma snaží vnutit že dvoustranná pánev je určena primárně pro její přípravu není to pravda. Fritata se totiž dopéká pod grilem. A ta jejich pánev je za ty peníze dobrá akorát pro nemehla co neumí otočit palačinku. Páč omeleta se neotáčí, ale skládá. Ostatně co může mít za smysl přetočit cokoliv podobného na v podstatě studenou pánev a v spoustu vysrážené vody???
Za třetí: máte li potíže s přípravou kvalitní omelety na pánvi Fritata vás nezklame. Dělá se totiž skoro sama. A co je hlavní – může mít stovky podob ve stylu připravím si na co mám chuť a použiji co dům dá.
Toto je poslední můj příspěvek do vašich kuchyní v roce 2013. Přeji vám všem krásného silvestra, spoustu úspěchů a málo zklamání v roce následujícím. A hlavně radost do života. Třebas toho kuchařského…
Váš Pavel Míček…
Smažené kalamáry s variací listových salátů a dijonským dresinkem
Byly v akci za 177,-Kč/Kg. Tak jsem to zkusil. Přestože potvory z moře vytažený nemám rád a jedině kalamárové kroužky občas snesu. Z celé přípravy je čištění to jediné pracné. A ne málo. S osmi kousky jsem se babral půl hodiny. No vážně otrava. Pak už jen nakrájet, obalit a usmažit. Několikaminutová záležitost.
Ještě co se týče toho čištění: tady krásně vysvětlený postup. Sepisovat to mnoha slovy mi přijde dosti marné.
>> Bistro Altai – Mongolská kuchyně ve Vršovicích
Opět krásná náhoda. Včera jsem vyjel do Vršovic nakoupit nějaké maso k Blahutovi o kterém jsem už tady a tady psal. A hlavně pak pro parádní kysané zelíčko do farmářské prodejny, kterou jsem zmínil tady. Celé to ale začalo cestou v tramvaji. Mezi zastávkami Kubánské náměstí a Slavia jsem si těsně před tou druhou všimnul velkého nápisu nad jakousi prodejnou: Bistro – Mongolská domácí kuchyně. No to mne nemohlo nechat klidným jak jistě uznáte. Takže nákup masa a jedné novinky u řezníka a pak pěšky směrem na Kubáň. Je to asi 150 metrů od té prodejny masa na stejné straně ulice.
Restovaná rýže s kuřecím masem a kapustovými nudličkami
V lednici mám obrané kuřecí maso z polévky a v mailu dotaz na asijský pokrm od Hanky. Jasná volba co s tím. A bude to opravdu rychlovka. Žádné mazlení.
>> Ačokča (Cyclanthera pedanta) – Mexická paprikookurka
Tak tahleta dobrůtka mne dostala po jediném zakousnutí. Skvělá paní Gita ji přinesla k ochutnání naloženou v klasickém okurkovém nálevu s feferonkou. No prostě paráda! Takže jsem okamžitě začal zjišťovat o co se vlastně jedná.
Když to do hospody přinesla, prohlásila že je to paprikookurka. Okamžitě jsem reagoval: „a sakra, zase nějaký hybrid typu americká kukuřice“. Ochutnal jsem a bylo mi vše ukradený. Naprosto vynikající okurková chuť plodu vypadajícím jako paprika. Navíc velice pikantní. Po chvíli jsem se ale dozvěděl že ta chuť je dosažena jen dík přidané feferonce. Vyfasoval jsem celou lahev a začal zjišťovat o co vlastně jde.
MISO – znáte to? Jíte? A máte rádi?
Já tedy ne! Ačkoliv MISO pasta patří mezi deset nejzdravějších potravin světa, pro mne je synonymem toho co je zdravé a tím pádem nechutné. Japonci by mne za ten názor umlátili hůlkami a já si z toho prd dělám. Nedávno jsem v Intersparu mezi zahraničními specialitami narazil na tuto krabičku. Naivně jsem si myslel, že to bude jako se vším instantním. Bezduchá srajda. Omyl! Japonci jsou prostě perfekcionisti a tak tento výrobek je opravdu základní Miso Soup. Na druhou stranu, co zkazit na tak jako tak hotové pastě? I když… Známe to! Stačí tedy jen přidat ty správné ingredience. Primárně mořskou řasu Nori. Tu samozřejmě nemám. Takže co? Experiment.
V krabce je 5 pytlíků na zalití vroucí vodou. Mělo by to být asi 1,5 – 2 deci na sáček. Co přidat navíc krom řasy si zjistěte sami. Já se rozhodl rovnou experimentovat.