Posts Tagged ‘Zahraniční speciality’
Minestrone zase jinak
Pirohy s masovo tvarohovou náplní
Kdysi dávno, v osmdesátých letech minulého století (hrůza času) pirohy připravovali v malém bufetu poblíž námestí Míru v Ostravě-Vítkovicích. Nepamatuju, že by tam na ně nestála fronta. A to fungovali už v šest ráno. No a nejlepší jsem jedl samozřejmě v Rusku, ve Volgogradu. Na ulici je tam Mongol balil umaštěnýma prackama do novin! Neskutečná dobrota. Tady v Praze jsem na ně ještě nikde nenarazil, pouze na Bubenském nábřeží, na okraji Pražské Holešovické tržnice je okénko, kde nabízejí docela chutné smažené bramborové taštičky s různými náplněmi. Chutné leč takříkajíc komečně upravené. Ty směsi uvnitř jsou spíše přesolené bláto. Něco jako ten prefabrikovaný humus jménem Fornetti (no, ne až tak hrozné).
Boršč
Povšimněte si, že neuvádím a to zcela záměrně, zda se jedná o ruský, ukrajinský či jakýkoliv jiný. Možností je opravdu spousta a já se tentokráte rozhodl nedodržet ani svůj oblíbený, léta osvědčený recept, který mi předal jeden z mých prvních „učitelů“. Ne nějaký teoretik ve škole, ale starý praktik, který byl mým instruktorem v první kuchyni, kde mne po vyučení zaměstnali.
Uzené ryby z Ruska a Květáková polévka s uzeným lososem
Jak už jsem někde poznamenal >>nákupy<< mám opravdu moc rád uzené ryby. Ale opravdu uzené a kvalitní. Ne ty blátivé hnusy z marketu zabalené do igelitu. Typickým příkladem je běžně prodávaná uzená makrela. FUJ! Naopak skvělá je porce právě z udírny vytaženého kapra například někde na rybářském srazu. Svačinka s chutí a vůní přírody, rybníka, klidu…
Kung Pao s kuřecími křídly
Jak jsem nedávno naznačil, kuřecí křídla není nutno pouze smažit a grilovat. Neodolal jsem a připravil si Kung Pao v poněkud odlišném kabátku, než jak je obecně známo a v absolutně jiném provedení, než jaké nám napříč celou zemí českou nabízí rádoby čínské restaurace, které z mně naprosto nejasných důvodů kde kdo tak rád navštěvuje.
Kuřecí křídla na víně s pestem
Myslím, že už se pomalu zapomíná na tuhle lahůdku za pár kaček. Alespoň já vůbec netuším, kdy naposled jsem zaslechnul někoho mluvit o tom, že je griloval. Popravdě, sám jsem si je připravil z nutnosti. Potřeboval jsem kuřecí na polévku a protože u řezníka mé oblíbené “kostry” vykoupila ten den paní pro svého psa, já musel vzít za vděk křídly s kousky koster. Ty jsem odřezal a… křídla na gril byla najednou k dispozici.
Minestrone
Zase jednou jsem byl, velmi slušně řečeno, nemile překvapen představou „kuchařů“ jídelny Aramark o tentokráte italské kuchyni. Konkrétně polévce Minestrone. Musím říct, že kdybych si na jídelníčku nepřečetl o co se jedná, neměl bych šanci poznat v té podivné šlichtě tuto úžasnou zeleninovou lahůdku.
Jednoduše popsáno: hustá, moukou zahuštěná červená omáčka, připravená pravděpodobně z toho nejhoršího rajčatového protlaku (to podle kyselosti). Jakýsi umělec se tuto kyselost pokusil „srovnat“ obrovským množstvím cukru, čímž vzniknul opravdu nepříjemný kontrast podtržený ještě kupou soli. No a na završení byla pravděpodobně v protlaku použita celá rajčata bez pasírování, takže jsem stále kolem sebe plival spousty zrníček. Prostě lákavá letní lahůdka.