Posts Tagged ‘Zahraniční speciality’
Dušené hovězí s brambory, mrkví a kapustou
Viděli jste nový počin Quentina Tarantina? The Hatefull Eight (Osm hrozných). Já se opět skvěle bavil a jako vždy netrpělivě očekávám co pro nás ještě chystá. Příští rok by to měl být film Kill Bill 3.
Proč o tom tady a nyní? Kdo viděl, povšimnul si jídla které se tam objevilo. Taková cowboyská klasika. Dušené hovězí s brambory a další zeleninou. Nečekejte fazole jakožto americkou klasiku. Někdo by je musel poměrně složitě vypěstovat, náročně zklidit, nebo přivézt z jihu sušené.
Krůtí maso – krk a křídlo
O krůtím mase nepíši příliš často. O pečených křídlech jsem se tady zmínil už několikrát. A tím to skoro končí. Ani nevím proč. Chutná mi to. Kupuji a vařím z toho. Jen moc nepopisuji. Dnes ale konečně ano. Dík nedávnému článku o kachních krcích. Ale přiznávám, nechtěl jsem a nebylo to prvoplánové. Prostě se podařilo a mně nezbývá, než se o ten výsledek podělit.
Zeptat se mne jako dítěte do 13. let, řekl bych, že nejlepší je pečené kuřecí stehno s parádní kůžičkou a kuřecí krky z polévky. Tak vypadalo mé přesvědčení o drůbežím mase. Křídla jsem nejedl a prsíčka nesnášel. Brzy poté bych přidal krůtí stehna na másle jak je pekla babička. Jenomže tím to končilo. Tedy krom dvakrát do roka připravované velikonoční a vánoční kachny či husy doma u rodičů.
Marinované kolínko pečené na kysaném zelí
Jsem rád, když se daří. A jsem ještě spokojenější, když vám tady mohu to co se podařilo prezentovat. Nedávno nový nápad s tekutým kouřem jsem zdárně dokončil a mohu jen doporučit. Nečekejte nějaký gurmánský šok. Je to jen náhražka opravdového uzení. Každopádně ale nemálo zajímavá, zdravější a snadná v přípravě. Tedy pominu li to odležení ve vakuu. Tady jaksi je to hra s časem, trpělivostí a prostorem v lednici. O investici do vakuovačky a hlavně pytlíků nemluvě. Mně to celé ale stálo za to.
Domácí majonéza – nakolik složitě?
Je opravdu s podivem, co mne občas přesvědčí o sepsání dalšího článku. Majonézu jsem tady popisoval už nesčetněkrát. Přesto ale včera jedna zmínka na facebooku, jeden můj postřeh k ní a po odpovědi pisatele během ranního sprchování sestavený koncept. Předem chci upozornit: toto není žádné vyjádření nesouhlasu či snad dokonce odporu k popsanému postupu. Naopak, musím přiznat, že propracovanost mne dost zaujala i překvapila. Abych přesně vyjádřil svůj přístup a názor: co si vyžaduje čas, tomu jej bez diskuzí věnuji. Hovězí maso budu s radostí pomalu péct a opečovávat klidně osm hodin. Majonézu však ne. A proto opakování s mým postupem a popis několika, podle mne, nepřesností, které jsou až zavádějící.
Vakuované maso – uzená chuť
Tohleto je vážně pecka. Nejen proto, že mne jeden článek a předchozí náhoda (něčí dotaz) přesvědčili o faktu, že takzvaný tekutý kouř není nějaká podivná chemická sloučenina. Hlavně ale proto, že dík nově naučeným postupům mám konečně možnost připravit si doma, bez ohně, zajímavé lahůdky s mou zamilovanou chutí uzeného. Takže než budu pokračovat, poprosím vás o jedno. Nechejte mi alespoň na krátký čas pocit, že objevuju ameriku. Vše totiž hodlám zkoušet sám a s minimálním množstvím rad z jakéhokoliv zdroje.
Rajčatová polévka jako základ k zamyšlení
Občas, nemohu li spát, pustím si v televizi noční pořady o vaření a sleduju poočku jak to všichni ti kuchaři dělají. Nepokouším se zapamatovat jednotlivé recepty, ale techniku. A dík tomu dnešní text. Rajčatová polévka je jen příklad. Ovšem velmi trefný. U nás doma ji matka dělala strašnou. Voda přivedená k varu, upravená rajčatovým protlakem a jíškou. Zbytečně hustá, kyselá. Až k nepoživatelnosti. Zato jedna z babiček uměla dokonalou. Dodnes na ni se sestrou vzpomínáme. Paradoxně ta druhá ji nevařila nikdy. Mívali přijatelnou ve školní jídelně a dokonalou připravovala kamarádka v jejich rodinné restauraci. Ta mne naučila zahušťovat perníkem. Protoře ale rajčatová není jen jedna, ta česká se skořicí, a protože je krásným příkladem, ukázkou poctivosti při vaření, zkusme se nad ní zamyslet.
Vakuování masa – souhrnně a s doporučeními
Asi bych další pokračování na toto téma načal od konce. Tedy konce začátku. Vlastně posledního kousku z prvního pokusu. Dvacet dnů odpočatého plátku krkovičky za pár peněz protože se slevou. Čtete dobře. 20 dnů! Já na něj totiž zapomněl a tak si vesele v lednici odpočíval, což se nakonec vyplatilo. Také ale, dík tomu dlouhému času přišel jsem na jednu zajímavost. Obzvláště u sušších kousků doporučuji vřele potřít předem olivovým olejem. Ale podrobně až později.