Moje Dobroty

Přelomová. Tedy ne že by na ní bylo něco extra zvláštního. To jen ta pitomá situace. Můj překrásný MacBook Air odešel po pouhých desíti měsících do křemíkového nebe. Oprava za téměř dvacet tisíc nepřichází v úvahu, takže zpět do středověku a notebook který ani nehodlám popisovat. Takový je to krám. No a na něm ode dneška konečně další recepty. Mimochodem asi pět jich šlo do pryč, páč fotky zůstaly uložené… 🙁 Pro nový začátek tedy dnes:

Celý článek »

Ale tak proč ne? Ovšem s rozumným přístupem k vaření prosím.

Myslel jsem že už to nedokáží. Překvapit mne. Opět vytočit a přinutit přemýšlet o důvodu jejich existence. Jídelna společnosti Aramark. Pracuji už ve třetí budově kde je k dispozici. Takže jsem dostal možnost poznat další partičku lidí a dal jí další možnost přesvědčit mne o alespoň jakési kvalitě, vstřícnosti, vztahu k dobrému jídlu. A opět nezklamali. Po několika týdnech rozsudek. Zrušit! A opět to začalo polévkou. Nebudu tentokráte popisovat cokoli z dalších zážitků. Jen tu jednu polévku. Prý že zelná. Hmm…

Do misky jsem si s použitím nemalého úsilí nandal cosi mezi gulášem a lepidlem na parkety hnědočervené barvy dík připálené paprice a cibuli. Konzistencí a chutí jsem překvapen nebyl. Stejně jako jem byl zvyklý na Žižkově, i tady vaří člověk který neumí odhadnout množství mouky potřebné k zahuštění české polévky a stejně to má se solí. Takže čím to překvapení? Ani jen minumum zelí dle mého názoru podstatného pro přípravu zelné polévky (zajímavé jak mne ta zelňačka napříč Aramarky pronásleduje). No a namísto zelí docela dost paprikového leča z flašky. Naprosto typická chuť. Zíral jsem na to a tu mne napadlo…

Celý článek »

…a na másle opečený. S pestem od Lenky Požárové. Americká klasika kterou jsem poznal velmi zblízka i v UK. Moderně tam i tam připravují téměř všichni toustovač. A něco pak položí na opečený toust. Poprvé po mnoha letech jsem tehdy ale zaznamenal přípravu takříkajíc postaru která je nejen zajímavější v chuti, ale také jednoznačně ještě nezdravější než ten nasucho opečený tukový bílý chléb. Jenže právě ta chuť je natolik skvělá, že jsem si to prostě, rychle a natrvalo oblíbil. U nás doma máma připravovala běžný český chléb ve vajíčku poměrně pravidelně. Ale já to nemusel a nemusím dodnes. Ta nakyslá příchuť tradičního kváskového chleba mi v té kombinaci prostě nesedí. Bílý toustový jen tak v našlehaných vejcích je už jiná liga. Ovšem dva plátky s náplní, to je teprve to vono. A dnes navíc s překvapením. A i proto tento původně nepříliš zajímavý text.

Celý článek »

… s červenou čočkou a balzamikovým krémem. Opravdu a vážně. Vařila Lenka. A já nad ní, vedle ní a kolem ní stál, pobíhal, fotil a radil. Popravdě diktoval! A ohromně se bavil. Není totiž žádná sranda diktovat nezkušenému kuchaříčkovi jak má fungovat. A je ještě těžší vyzkoušet to na někom kdo umí obecně a v podstatě téměř cokoliv. No a to Lenka je. Na co sáhne, to jí pod rukama kvete (krom zahrádky na balkónu). Takže to vlastně tak těžké nebylo. Chcete vidět jak jsme to spolu splichtili? Rychlý oběd před výletem na parníku a hlavnně projížďkou na mých milovaných Segway?

Celý článek »

Takto jednoznačně nejšťavnatější smažené kuře jaké si umíte představit. Za to ručím. Stejně jako v KFC to podle mého názoru doma prostě nejde. Nejde a !!! Protože oni mají technologie. Jakousi vakuovou fritézu například. Ale vadí to snad? No mně tedy jistě ne. Ve spojených státech a hlavně v New Yorku a Washingtonu najdete bistra na smažená kuřata orientovaná výhradně. Podívejte se na tu klasicky připravenou nádheru od času 6:41 a dále například tady. A v dalších dílech. Každopádně KFC je pro mne hnusná jídelna která se snaží přesvědčit nás o jakési kvalitě. Bohužel se jim dost daří a já vnímám až příliš mnoho lidí ve svém okolí doslova toužících po dalších kouscích „toho úžasného kuřete“. Nechápu to. Není úžasné a myslím že ani příliš chutné. O nesmyslné ceně těch jídel ani nemluvím. Směšná módní záležitost.

Celý článek »

Dnes opět a zase na téma !! A dost !! Kvalitní vaření v asijském stylu jsem tady prezentoval nejednou. A i kdybych neměl na srdci to co dnes, přidal bych zas a znovu tento postup. Jen proto že si připomenete tu možnost. Že to prostě jde. Ale k věci.

Můj oblíbený Aramark, občas známí a kolegové, nebo náhodně zaznamenané texty či vyslechnuté názory mne stále přesvědčují o neschopnosti či snad neochotě lidí pochopit, že asijská kuchyně není jen složitě připravená Pekingská kachna, či snad závitky Nem. Ani excelentní vietnamská polévka Pho. Je to primárně o jednoduchosti.

Tentokrát jsem se takříkajíc zarazil na předváděčce Aramarku když jejich reprezentativní vzorek kuchaře ze zahraničí podává jednou za čas den až dva v některé jejich jídelně (restaurací to narozdíl od nich odmítám nazývat) prý snad indickou kuchyni. A lidé si to chválí! Já ochutnal jen jednou. Věřte mi, styl kdy si připraví předem dvě gastro nádoby plné zelené a červené UHO omáčky (prý curry), hromadu pokrájené zeleniny a stejně tak předgrilovaného masa v kouscích či plátcích, vše to pak před zákazníky za pultem a ve frontě hází na pánev, během půlminuty prohřívá, sype na talíř bez ladu a skladu.

Celý článek »

… pokračování z minula. Sbíral jsem ty obrázky asi rok a bylo by škoda je neuvést alespoň takto. Samostatně v jednotlivých článcích se mi nějak nechce, protože na tom všem není nic zvláštního. Snad krom “kachna na pomerančích” což ale já nepovažuju za právě chutnou alternativu. Je ale oblíbená v celém světě, takže konec konců na mém názoru a chuti příliš nezáleží. Alespoň tedy ve zkratce ji tady popíšu. Ovšem jen jako komentář k obrázkům ve stručném postupu. I když, a to asi uznáte, na obrázku úvodním vypadá sakra dobře 🙂

Celý článek »