Tradiční české lečo s hříbky
Červenec 6th, 2013 | 
Napsal: 
Léto. Čas prázdnin, dovolených, výletů. A když na výlet, tedy do lesa pro hříbky. Cestou domů pak na tržiště pro rajčátka a papriky jež voní doslova k zbláznění. Nezapomeňte, ža ta vůně a silná chuť se dá využít i jen půlkou papriky přidané do klasického vývaru hned na začátku.
Dnes ale fajnová letní dobrota původem z Maďarska. Lečo. Samozřejmě ne ta smutná šlichta z pixle oblíbená výletníky už za dob Milouše (tehdy ovšem zcela jiné kvality než dnes). Naopak. Chutné a voňavé s hříbky praváčky od Gitulky. Byl jsem totiž opět poctěn a obdarován talířem právě nasbíraných hub z okolí Sázavy a k tomu na chuť lahvičkou jejích nedostižných houbiček v octu.
I rozlinula se mou kuchyní vůně převeliká…
Z čeho 2 porce leča
200g rajčata loupaná
100g paprika
100g cibule
200g hříbky
30g slanina uzená
1ks stroužek česneku
2ks vejce
máslo
čerstvá majoránka
sůl, pepř, kmín, mletá paprika
Jak na to
>> Nejdříve si sloupneme rajčata. Není to nic složitého. Stačí nožem naříznout do kříže špičku a na 3 minuty zalít vroucí vodou. Pak vyjmout a sloupnout. Je až s podivem jak snadno to jde.
>> Pokrájenou slaninu orestujeme na pánvi dokřupava s oříškem másla. Přidáme cibuli v tvarech a kusech dle vlastní chuti. Já krájím čtvrtkolečka. Lehce zpěníme a zasypeme paprikami na nudličky. Po chvilce kousky rajčat a hříbků. Ochutíme posekaným česnekem, špetičkou drceného kmínu, papriky, solíme a pepříme. Vše necháme pomalu dusit pod poklicí asi 10 minut.
>> Vlijeme rozmíchaná vejce a rychle promícháme. Přidáme zdrhnuté lístky čerstvé majoránky a pokud máme, tedy jistojistě pažitku. Tady platí to stejné jako u přípravy tradičních míchaných vajec – tedy řidší je lepší.
Omlouvám se za fotky podivné hmoty. Fakt ale je, že pokud chcete krásně řídká vajíčka, tak ta prostě jen obalí vše a máte na talíři tuto kompaktnost… děsně dobrou 🙂
Co dodat? Lečo je prostá letní klasika kterou si málokterý čech odpustí. Opět musím poznamenat, že to nejlepšejší uměla babička. Jediné co mi na něm vadilo, bylo množství. Popravdě jej připravila vždy tolik, že mi jednou stačilo na celou sezónu 🙂
Ještě přemýšlím o doplnění přílohou. Tady jsem totiž ztracen. 100 lidí = 100 chutí. A jeden já = to stejné. Někdy si jej vychutnám jen tak. Jindy s chlebem, nebo křupavým toastem. Rád ale s hranolky, vařenými novými bramborami a vůbec mi nedělá problém hromádka čisté kvalitní rýže. Musím přiznat, že pravidelně dilema 🙂
A co vy?
O variacích typu klobása či párek, fazole a fazolky, cuketa nebo patizon, špalíky mrkve i kedlubny… Nemá cenu se rozepisovat. Tisíckrát jinak :O
Věřte nebo ne, ale několik kapek hutného italského balsamika dělá divy a dalších pár kapek chilli omáčky si opravdu neodpustím. Stejně tak ale můžeme použít už v základu posekanou papričku. Už se těším na vlastní Habanero, které se sluní na mém balkónu.
Inspirace
Gurmánka Šárka – nejen lečo, ale také spousta rad a odkazů
Rubrika 
Štítky:
Tuž co už jineho zrobit, když sum fajne papriky a rajčata, když ni lečo.
O víkendu jsem dostala od tchýně pár krásných paprik a rajčat, takže lečo byla jasná volba. Jak píšeš…vůně převeliká, kterou prostě miluju.
A až tchýni vyštvu na houby :), tak spáchám lečo s hříbkama, protože to vypadá silně jedle.
No a vzhledem k tomu, že mi něco málo rajčat i paprik zbylo, tak dneska bude „srbské filé“ s novýma kobzolama. 🙂
No to mi prosímtebe připomeň co je srbské filé. A předpokládám, že nemyslíš Djulbastia ze svíčkové, bo tam papriky a rajčata nefigurují. Já mám pocit, že cosi z kotletky a na ten recept s opékačkama co ho měli v každé správné komunistické „dvojce“ si nemohu vzpomenout.
Tak „srbské filé“ je vlastně takové rodinné názvosloví. Rozhodně to není Djulbastia, ikdyž tady jsem nikdy nepochopila, proč se takto upravené hovězí svíčkové říká právě srbské filé. 🙂
Srbské filé po mojemu je vlastně rybí filátko, které položíš do brutvaně na cibuli, papriky a rajčata, přihodíš pár snítek tymiánu a libečku, nasolíš to, nakmínuješ, lehce opepříš, pokladeš máslem a odkryté zapečeš v troubě. Ono se to vlastně špíš dusí, bo zelenina pustí hafo šťávy. Je to hotové za pár minut a s novýma bramborama velká dobrota.
Asi by to šlo v klidu provést i s kotletama a jak píšeš, i já si na cosik takového pamatuju z „totáčových“ hospod. 🙂