Moje Dobroty

Tady nemá cenu něco moc popisovat.

Jedno z nejtradičnějších jídel české kuchyně. A tak jako je dlouhá jeho historie, je obsáhlá i řada regionálních a rodinných receptů a tajemství na přípravu pečeného vepřového masa i kysaného zelí.

Já každopádně zastávám názor, že v jednoduchosti je síla.

Maso:

Vepřová plec, krkovice s kostí i bez a bůček stejně tak. To je můj výběr na dobrou pečeni. Pokud je s kůží, tu naříznu do mřížky a celý kus dobře promasíruju česnekem utřeným se solí. Ze všech stran lehce posypu drceným kmínem (celý opravdu nemám rád) a nechám hodinku odležet. Nebo položím do pekáče na vrstvu pokrájené cibule a nechám odležet v lednici přes noc.

Dám do trouby rozehřáté na 180°C podlité asi 200ml vody a pomalu peču pod poklicí 1,5-2 hodiny podle velikosti. Nakonec po vypnutí nechám v horké troubě na talíři dojít a ještě lehce zčervenat.

Výpek zpracuju podle momentální chuti. Někdy polévám zelí přímo jím a jindy přidám trochu vývaru, lehce zahustím moukou a po provaření přepasíruju.. Je to ale docela škoda. Ta rustikální šťáva je na zelí a knedlíku, či vařených bramborech vynikající.

Zelí:

Červené nebo bílé, hlávkové: zbavené vrchních listů a košťálu nakrouhám. V hrnci si na sádle, když už ke kachně tak kachním, orestuji cibuli na kostičky do růžova, přidám lžíci cukru, který nechám zkaramelizovat a trochu kmínu. Přidám zelí, promíchám a zaleju vývarem, nebo horkou vodou. Jen těsně nad povrch, aby se dusilo, ne vařilo. Sůl a pak už jen pod poklicí dusím do poloměkka. A to doslova! Zelí rozvařené na bláto je opravdu věcí minulosti a „al dente“ neplatí jen pro těstoviny. Zahustím moukou rozmíchanou s vodou a to přibližně 2 lžíce na 1,5 litru zelí, ve kterém je tekutina ještě vidět jak bublá, ale není utopené. Chvíli za pravidelného míchání nechám provařit a dochutím pouze solí dle potřeby, cukrem a octem dle chuti. Tu hlavní chuť ovšem dodá trocha výpeku z kachny či masa, které k tomu peču.

Kysané: dle kyselosti propláchnuté a lehce překrájené zelí dám do základu stejně jako dříve, tedy cibule s cukrem a kmínem. Zaleju vývarem a pokračování stejné. Je možná jedna z mnoha variant, a já upřednostňuji „slezské zelí“. Tedy jen to, že ve stejné chvíli, jak výše zmíněno, do zelí místo mouky vmíchám najemno nastrohaný brambor a dobře promíchám. Ocet je mimo hru a cukr jen dle chuti. Já už nedám. Ovšem výpek z masa určitě.

Se zelím hlávkovým

Maso

a maso

[fb_like]

Sdílejte...

• 
• 

2 Responses to “Vepřová se zelím”