Vývar z papiňáku, další superrychlá polívka
Aneb i s leností či nedostatkem času dá se vypořádat. A se ctí. Moje lenost nabývá rozměrů v pravdě limitních. Já, milovník vývarů, obzvláště toho hovězího, připraveného pomalu a s rozmyslem, jsem šoupnul půl kila hovězího žebra s morkovou kostí a hromádkou zeleniny do tlakáče. Přidal sůl a koření, zavíčkoval to a nechal 50 minut táhnot v tlaku. Hotovo.
Kdyby moje praktická lékařka a hned po ní diabetoložka věděly jen čtvrtinu drobností které jim neříkám, asi by mne popravily. Obzvláště moje skvělá obvoďačka. Ach ta vám je tak poctivá, že mne její starostlivost doslova sere. Bohužel, vždycky má pravdu. A já zlobím. A jsem línej. A brzy na to doplatím.
To čuju v kostech. Každopádně…
Vývar z papiňáku
Jde to. Není to to vono ale není to zas tak špatné. Když si vzpomenu, že naši (tedy moji rodičové) vývar do jisté doby taky podobně připravovali a já jej už tehdy miloval, není až taková hrůza projednou si ten postup připomenout. A nakonec jedno přiznání. To budete koukat 😀
Postup a výsledek v jednom
Vše co máme k dispozici zalijeme studenou vodou a přivedeme k varu. Drobnější kousky zeleniny jsou vhodnější, páč rychle vydají co mohou do výsledku. 50 minut necháme od chvíle kdy začne syčet na plotně a pak odstavíme…
Vybereme, respektive vycedíme a použijeme jen maso a morek. Ten dle vlastní chuti. Já normálně na chleba, nebo jako tuk do nějakého základu. To tučné a gelovité na kosti s omluvou sobě vlastní sežeru ihned po vycezení. Páč kolagen 😀
A včil ta hrůza. Miluju rajčatovou poévku. Nejlepší je polévka a stejně tak omáčka z hovězího vývaru. jenomže tato prosím, je z pytlíku. Jojo! To čumíte co? Kousky masa, v kastrůlku orestovaný morek a na to…
Tak a je to tady. Už to ze mne leze. Přestože nesnáším konzervy a pytlíkovky, je několik málo výjímek, které si prostě neodpustím. Gulášovka od Vitany, univerzální a na té jsem vyrůstal. Z Lidu pak rajská a hrachová. Tu druhou necháme na jiddy, ovšem rajská..??..
Primárně je doporučeno připravit ji rozmícháním ve třičtvrtě litru studené vody. A to já nee. V tomto případě jsem si orestoval tučný morek z kosti na suchém rozpáleném dnu nerezového rendlíku, zalil litrem připraveného vývaru a po přivedení k varu zalil pytlíkovkou rozmíchanou v půl litru studené vody. Přidal jsem malinký stroužek rozmáčknutého česneku a dobře vše provařil. Přiznávám, pak jsem všechen ten bordel včetně instantních nudliček vycedil. Ovšem na obrázku je to celé, takříkajích in natura plus přidané obrané a pokrájené maso. Mňam.
No cococo, nejsem vždy jen ten bezpodmínečně poctivý trouba. MDMP






čas od času vystřihnu ze základu pytlikový polivky s liškama ( značku nevím, kupuju dle obrázku, příbalový leták raději nečtu ) přidáním nových brambor,pár žampionků,kysané smetany,zelených bylinek a pár hledacích vajec, takovou polivku, že se moji zmlsaní muži ( syn a souputník životní) olizujou až za ušima … 🙂 🙂
Vývary dělám výhradně v papiňáku, ale hovězí tak hodinu a půl, ale táhnu je, že papiňák občas jen usikne a zdají se mně silnější než vařené klasicky pomalu v hrnci.
Vývary v papiňáku mají určitě něco do sebe. Ale je tam dost rozdíl a já jako primár volím takříkajíc konvenční přípravu. Jinak ale chápu. V určitém ohledu mi také připadají intenzivnější. Asi začnu dělat srovnávací pokusy.
No, vlastně určitě…