Zadělávané krůtí kousky v červeném zelí
Květen 24th, 2013 | 
Napsal: 
Moje sestra, nepříliš zdatná kuchařka, ovšem dobrá hospodyně mne opět a zas překvapila svou fantazíí. K obědu v sobotu připravila velmi jednoduché jídlo, které mi opravdu chutnalo. Navíc jsem konečně našel důvod použít kysané červené zelí, což pro mne dodnes bylo tabu. Nějak jsem nenašel odvahu vyzkoušet jej. Její úpravu jsem si dovolil poněkud sofistikovat, protože ač uznávám její názor, že čím syrovější zelenina, tím pro organismus lépe, nemusím křoupat tvrdé zelí v hotovém pokrmu typu segedin.
Z čeho
Toto jídlo je tím rychleji připravené,čím jemnější koupíte maso. Já krůtí horní stehno, které si vyžádá tak asi 30 – 45 minut dušení, či pečení. Sestra použila kuřecí prsa, což je pro mne špatná volba. Samozřejmě nejlépe se bude upravovat kuřecí stehno. Klidně bych použil hrubší nudle z naklepaných a naložených plátků bůčku, nebo krkovice.
Na dvě porce potřebujeme
300g maso bez kosti
500g zelí červené kysané
50g prorostlá slanina
100g sádlo
1ks cibule /100g/
1ks brambor /100g/
2PL mouka hladká
2dl smetana
vývar
sůl, pepř, kmín100% chuť vařit
Jak
>> Uzenou slaninu, lépe však tučnější bůček, nebo Anglickou, která však nedá tolik chuti, si překrájíme na nudličky. Ty spolu s kouskem sádla vyrestujeme dokřupava a škvarečky si odložíme.
>> Maso na kostky dle chuti (asi 2x2cm) solíme, pepříme a obalíme v mouce. Pro usnadnění prostě do plastikové krabičky vložíme maso a vsypeme mouku. Uzavřeme a dobře zatřeseme. Vhodíme na pánev se zbylým sádlem a dobře opečemě skoro dokřupava. Zalijeme vroucím vývarem dle potřeby, přidáme špetku kmínu a pod poklicí pomalu dusíme doměka. Nebo v kastrole při 180C opět zakryté v troubě.
>> Na zbytku sádla orestujeme cibuli na kostičky do zlatava, přidáme lžičku cukru a necháme zkaramelizovat. Zalijeme trochou vývaru, nebo jen vody, přidáme kmín a propláchnuté zelí, dle potřeby překrájené. Osolíme a dolijeme další tekutinou. Pod poklicí dusíme pomalu ne úplně doměka. Musí zůstat zelí téměř bez vody. Brambor si nastrouháme na jemném struhadle a vmícháme do zelí. Promícháme opravdu dobře. Pod poklicí pak necháme na mírném plameni asi 10 minut. To je takzvané slezské zelí.
Tady je možno improvizovat. Do právě popisovaného pokrmu není nutné zelí zahušťovat. Stačí jen vyvařit skoro dosucha a dále použít…
>> Do měkého masa s trochou vzniklé šťávy přidáme smetanu, necháme spojit chvilkou varu a vmícháme zelí. Ještě několik minut prohříváme a nakonec přidáme škvarečky.
No a to je celé. Musím přiznat, že toto jídlo mne překvapilo, pobavilo a ohromě chutnalo. S houskovým knedlíčkem fajn. S Karlovarským by bylo ještě lepší. Ovšem bohužel, zvítězila lenost a knedlík z obchodu 🙂
Poznámka
Když jsem si v Záběhlicích kupoval maso v jednom oblíbeném obchůdku chlazenou drůbeží a hned vedle u číňana chilli papričky a bylinky, nakupovala se mnou podobné věci paní Jiřina Bohdalová. Protože se zeptala kdeže jsem našel ty bylinky, prohodili jsme několik slov a bylo to opravdu milé setkání. Tedy pro mne. Pro ni jsem byl asi trochu divnej, páč jsem to vzal cestou z vyjížďky na kole a do obchodu na něm vlastně vjel. Zpocený a udýchaný jak se na stokilového pupkáče mého ražení sluší a patří 🙂
Rubrika 
Štítky:
Teda Pavle,
tohle vypadá dost jedle. Já, stejně jako ty, zatím neměla důvod použít kysané červené zelí. A tady důvod zcela zjevně nacházím!
Tohle určitě oprubuju s tím, že asi opravdu ne kuřecí prsa, ale něco šťavnatějšího (pomýšlím na krkovici).
Knedlík zrobím domácí, mám absolutně jednoduchý hrnkový recept pro líné a tupé kuchaře, takže to bude sázka na jistotu.
Off topic: Záběhlice…pokud bydlíš tam, tak to jsi skorosoused mého bratra, který meška na Chodovci. Do Záběhlic k takovému rybníku (nebo co to je), u kterého je i docela příjemná restaurace s venkovním posezením chodím na procházku se snynovci(když jsem teda v Praze za hlídací tetu). 🙂 Si tam někdy, až budu v Pze, můžeme dát scuka. 🙂
Jojo, sestřička překvapila a já to už jen doladil. Moc chutné a snadné.
Tozelí ani do budoucna nehodlám nějak extra používat. Cervené hlávkové je mnohem leší a bílé kysané prostě perla. Zítra bude zase s karamelizovaným bůčkem, páč si to lidičkové oblíbili a já zase dvě porce slíbil.
Ano, to jsou ty Záběhlice, ale na Chodovec je to docela štreka. Jinak to místo se jmenuje Hamerský rybník, sportovní areál Hamerák. V neděli se tam kouknu na kole, páč je nějaká akce MU Praha 10 – Májové slavnosti. Ty bývají super v Havířově 🙂
Hamerský rybník, ano, to je ono.
Ale z toho Chodovce mi to zas až jako taková štreka nepřišlo… ikdyž… dolů je to z kopce, mladý pán drandil na odrážedle, ještě mladší pán trůnil v kočáře(sice už chodí, ale tohle by nedal). Nejhorší je přejít takovou táááhlou zatáčku dole v Záběhlicích, bo je tam aut jak cyp. Pak takovým „lesejčkem“ a už si tam. Dacani dostanou horkou čokoládu, kterou můžou jenom s tetou, pohrajou si, nakrmí kachny a vyjó dom. Což je do kopce, takže jsem se jednou rozhodla pro cestu delší přes Spořilov a pak přes Botič (si myslím, že ta strouha se tak jmenuje) a utahaní jsme byli všichni.:)
Jinak majálesy, májové slavnosti a podobné akce…tak ti nějak nevím, cosik jsem v té Praze taky absolvovala, ale mám pocit, že tudyk na tym našim šlonskim koncu je to jakesik veselejši. Pravda, šeci se zežerem jak sviňa, ale…:)