Zelné šneky
Duben 11th, 2013 | 
Napsal: 
Na tuhle dobrůtku se chystám snad už několik let. Jenomže jak nerad pracuji s těstem, nepropracoval jsem se k ní, ani si nic neplánoval. Prostě jsem najednou vystartoval od počítače a už zadělával těsto. A dobře že tak! Výsledek byl náramný a se spolubydlou jsme plech šneků zlikvidovali během 24. hodin.
Před lety, v Ostravě jsem pravidelně míjel cestou do práce malou pekárnu, kde své výrobky dávali z pece rovnou na pult. V pět ráno nabízeli teplé pečivo z okénka do ulice rovnou z pece. Tyhle šneky jsem si kupoval k snídani a likvidoval ještě cestou, nebo na jeřábu ve válcovně plechů Vítkovických železáren. Jak já tu práci nesnášel. Dnes milá vzpomínka 🙂
Z čeho a jak
42g droždí /nebo sáček sušeného/
1PL cukr
300ml mléko
600g polohrubá mouka
1/2čl sušený tymián
200g máslo
4ks žloutky
1čl sůl
600g kysané zelí
1ks vejce na potření těsta
drcený kmín a hrubá sůl /Maldon/
– Předem upozorňuji, že toto je dávka na dva plné plechy. Já raději připravil jen polovinu.
>> Droždí s cukrem vymícháme do hladké kaše, zalijeme vlažným mlékem, zaprášíme trochou mouky, zamícháme, přikryjeme utěrkou a necháme 10−15 minut, než kvásek vyběhne.
– Nezapomeňte, že droždí sušené toto nevyžaduje. Prostě jej stačí vmíchat do mouky.
>> Ke kvásku přidáme mouku s tymiánem, rozpuštěné vlažné máslo, žloutky a sůl. Vypracujeme hladké těsto, které se nechytá mísy, poprášíme moukou, přikryjeme utěrkou a necháme hodinu kynout. Během kynutí těsto dvakrát promísíme (přepíchneme).
>> Vykynuté rozválíme na plát, poklademe kysaným zelím podušeným a zchlazeným s minimem vody. Okraje těsta potřeme rozšlehaným vejcem a zarolujeme. Z rolády krájíme kolečka, která vyskládáme na plech vyložený pečicím papírem, potřeme vejcem a posypeme drceným kmínem i solí. Vložíme do trouby vyhřáté na 170°C a pečeme do zlatova asi 25 minut.
– Těsto je poměrně řídké a lepí – takže ideálně ostrým širokým nožem každý jeden kousek rovnou na plech, lehce vytvarovat a zplácnout.
Tohle těsto je opravdu vděčné. Klidně si z něj upečte rohlíky, plněné šátečky, nebo jen zvolte jiné náplně.
>> Plátky šunky a strouhaný sýr dle vlastní chuti. Přichuťte posekaným česnekem a sušenými v oleji naloženými rajčaty. Bazalka bude nutná!
>> Na sladko. Do těsta jen špetku soli a více cukru. Tvaroh vyšlehaný se žloutky a vanilkovým cukrem, nebo medem. Přímícháme rozinky a kapku rumu. Ďábelsky lahodné!
>> Špenátové lístky se smetanou, slaninou a česnekem.
>> Prosciutto a Mozarella, nebo Parmigianno – já tedy spíše Gran Moravia.
Nekonečné možnosti a vlastně pizza v jiném provedení. A to jsem pozapoměl na ryby – hmm, tuňák z konzervy, cibule, sýr a bazalka. K tomu ovšem čerstvou kysanou smetanu 😛
Kurňa já snad budu kuchařem. Teda až budu velkej 😀
Rubrika 
Štítky:
Tak milovníci kysaného zelí znají a dělají pravidelně. 🙂
Dělám taky šunkové šneky a šneky se špenátem a kozím sýrem (ten špenát ale musí být fest hustý).
A dokonce se musím přiznat, že jak su lemra líná, tak jsem zkoušela i z kupovaného listového těsta a funguje to. 🙂
Když se mi ta štrycla nechce krájet na šneky, nechám ji vcelku a peču jako štrůdl a krájim až pak. No, su líná. 🙂
Ty se špenátem jsou skvělý nápad, jen tu hustotu si klidně odpustím. Já bych to těsto prostě pokladl spoustou listí. At už špenátu, nebo mangoldu. K tomu například Mozarellu. Kozí sýr totiž nemusím.
Ten jako štrůdl mi jednou upekla Laděnka. Se šunkou, vařenými brambory a vajíčky natvrdo. Překvápko a děsně dobrý 🙂
Tak poklást to vyloženě listy čerstvého špenátu, popř. mangoldu je výtečný nápad. Ale jak tak přemýšlím…ten špenát by měl být aspoň minimálně přelitý horkou vodou, ne? U nás, bohužel, těžko sehnat čerstvý špenát, takže kupuju zmražený listový (do toho jen sůl, pepř, trocha oříšku a česnek) ne takovou tu zelenou srajdu. A kozí sýr…znám opravdu málo lidí, kterým chutná. Takže Mozarella je jistě vhodná.
Tak nějak jsem předpokládal, že Ty máš zahrádku. Takže ty listy vypěstovat 😛
Jinak ano i ne. Klidně bez úpravy rovnou těmi listy. A kdyby bylo pořádné jaro, tak listy medvědího česneku s proložením několika kopřivami z lesíků kolem Opavice. Snad letos nějaké budou 🙁
Já znám lidí milujících kozí sejra dost. Sám jej však nesnáším. Tu pachutˇ, stejně jako např. olivy prostě nedávám. Přitom miluju olivový olej. A s tím jsem tedˇ měl zážitek – nakupuju od rodinky, španělsko české na farmářských trzích. Excelentní kvalita. Náhodně jsem však natrefil na oleje z Recka ve výprodeji! Opravdu. Po záruce. S hrůzou jsem si nesl domů dva půllitry po padesátikoruně přesvědčen, že je vyhodím. Po otevření lehoučký nádech žluklosti !!! Po dekantování excelentní olej prvotřídní kvality s aciditou 0,1 !!!
http://www.olivovyklub.cz/olivy/
Prostě výhra. Jen jsem jej musel dostat z toho původního balení. Dekantovat jako víno.
S tím pěstováním by to nebyl až tak problém, bydlím sice v centru Opavy, ale u baráku je i dost velká zahrada, ovšem poměrně dost stinná. Loni jsem vysadila becoky a co ti budu povídat, rostlo to a kvetlo jako najaté, ale ve finále … čistý výtěžek tři fazole. Prostě málo slunka. Takže poučena krizovým vývojem se do větších pěstitelských akcí pouštět nebudu. Ale tchýně…jo, tak to by bylo řešení. 🙂
Jinak já a náš kocour jsme velkými požírači oliv. Manžel nikoli, ale olivový olej může a dává si ho ráno nalačno, prý mu dělá dobře na žaludek, a to bych zas nedala já. Jinak v Opě je skvělý řecký obchůdek, koupíš tam úplně všechno a litr fantastického oliváče mají za 140 kaček. Já tam moc nemůžu chodit, protože pokaždé tam uvalím tak litr. 🙂
A co se kvásku týče…nejdřív jsem si zopakovala organickou chemii, pak kvásek založila, pak se modlila a pak…za stálého míchání spláchla do hajzlu. Zlatá domácí pekárna a směsky na chleba z Lidlu. 🙂
Dělala jsem kdysi česnekové šneky, taky z kynutého těsta. Šnečci se museli sníst ještě ten den, jinak už byly tak trochu tvrdí. Ale nedám dopustit také na listové těsto (nejlepší je domácí)a do něj zabalit jakoukoliv náplň.
Ono není těsto jako těsto. Já, jak už asi známo, s těsty pracuju strašně nerad. Vrcholem umění je pro mne jakýkoliv knedlík. Těstoviny dělám jednou za dva roky. Práce v pizzerii byla pro mne první měsíc muka. Jsem si téměř jist, že asi nikdy neudělám domácí listové a už vůbec ne to na croissanty.
Pokud tedy šlo o těsto tzv. vodové, s žádným, nebo jen minimem tuku, nedivím se rychlému tvrdnutí.
Příkladem, a to smutným, budiž mé dnešní ráno. Tři dny jsem pěstoval kvásek a včera večer zadělal na domácí kváskový chléb. Poprvé v životě.
Když jsem ráno zjistil jaké je to lepidlo a po několika pokusech marné práce do něj praštil pěstí, rozlítlo se těsto po celé kuchyni a já už jen rezignovaně uklízel.
Chvála panu Cuketkovi i Maškrtnici za jejich úžasná dílka…