Zelná polévka s karotkovým julienne
Červen 11th, 2016 | 
Napsal: 
Ač to v názvu možná vyzní trochu nabubřele, jedná se o jednoduchou klasickou bílou zelňačku. A další do řady těch opravdu nejsnazších. Možná už jsem to dříve zmínil. Tahle polévka byla ve druhém ročníku na střední jedním z jídel mnou připravovaných u pololetních zkoušek. A byla to tehdy doslova pakárna. Vyfasoval jsem totiž rádoby hovězí vývar připravovaný ve velikém kotli ještě větší kuchyně. Byl tak kalný, že bílý a děsně páchnul. To vše dík špatné úpravě hovězích morkových kostí. No a já to musel povinně použít. Fuj!
Zelná polévka
1/ Ještě před přípravou základu jsem tentokrát udělal hrstku škvarků. Protože jsem těsně před tím rozebral celou vepřovou plec. A to nějaké to sádélko prostě vyzbude…
2/ Škvarky jsem odložil a na tuk cibule. Restujeme do středně tmavé barvy a zasypeme připraveným zelím. Zalijeme na 1/4 kila dvěma litry vody, nebo vývaru…
3/ Přidáme karotku, větvičku libečku, sůl, pepř, kmín, list. Vše vaříme do změknutí zelí a zahustíme třemi lžícemi jíšky. Zvlášť si napůl uvaříme kostičky z jedné větší brambory a přilijeme i s vodou těsně po jíšce…
4/ Příprava opravdu snadná, Já nakonec rád něco málo orestovaných kousků špekáčku a decku smetany. Mletou papriku do zelňačky už skoro nepoužívám…
5/ Paradox. Hluboké talíže mám doma v podstatě jen na focení. Polévku si ale nejraději vychutnám z misky. A když je, jako tato, od Kočků mám radost. Ta keramika se mi prostě moc líbí…
Maximálně snadné a úsporné vaření. Výsledný čas ovlivňuje jen kvalita zelí. To fajnové se nechá povařit i skoro hodinu. Šmejd ze supermarketu sotva ohřejete. Co se volby mezi vodou a vývarem týče, je takřka nedůležitá. Prostě jen ve výsledku máte odlišné chuti. Nejlepší kombinace je asi kuřecí vývar a fond z pečených uzených žebírek. Ve výsledku opravdu síla. No a něco na doplnění že ano >>
Tahleta polévka je totiž parádně kombinovatelná. Plechovkou fazolí nic nepokazíte. Stejně tak vločkami namísto jíšky. Výsledné chuti velmi zajímavě v kombinaci se smetanou pomůže čerstvý kopr. Nebo na másle prohřáté kousky okurek. Kvašených, či sterilovaných. To je takový ruský styl. Samozřejmě jsou jasnou volbou hříbky. Čerstvé i sušené.
Co dodat? Zamýšlet se hlouběji? Nee. Tady to máte a snažte se sami. MDMP
Based on 2 Review(s)
Rubrika 
Štítky:
Ha, zelňačka bude zítra. Akorát teda poměrně dost jiná.
Můj muž má kolegu a kolega má manželku Slovenku a od té jsem dostala na první pohled šílený recept na zelňačku, ale nepodlehla jsem panice a prubla to a musím říct, že docela si na ní ujíždíme.
Je to, jednoduše řečeno, zelňačka s jitrnicí. Na sádle cibule, na ni dvě jitrnice, nejlépe od dobrého řezníka, vytažené ze střívka, orestované a dochucené dle vlastní chuti. Na to mrkev a celer (přiměřeně) nahrubo strouhané. Na to kysané zelí (nové koření, list, libeček), opět restnout a odstranit přípečky. Zalít vodou a dál klasika. Brambory u vařit zvlášť a ve finále vrazit do polívky i s vodou. A v závěru jen doladit chuť.
Jako na pohled to teda moc hezké není, ale krutě dobré 😀
Tohleto mi připomíná bavorskou kuchyni. Já tedy ty jitrnicové míchanice moc nemusím, ale tadleta polívka mne fakt bere. Asi vyzkouším…
Jestli tuhle zupku testneš, tak mi pak dej vědět, jak šmakovala. Tvůj názor mě zajímá i vzhledem k tomu, že já jí včera sežrala fakt kotel a dneska si dám zas… 😀